ECLI:CZ:US:2008:1.US.2397.08.1
sp. zn. I. ÚS 2397/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: EUTECH akciová společnost, se sídlem Šternberk, Nádražní 1, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 24. 7. 2008, čj. 8 VZN 709/2008 - 5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, SKPV Brno ze dne 25. 6. 2008, ČTS: PJM-352-20/TČ-2008-03-KR, o odložení věci podle §159a odst. 1 TrŘ.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podal trestní oznámení na Ing. L. M., v jehož jednání shledal znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu podvodu podle §250 TrZ. V jednání jeho matky A. M. spatřoval znaky trestného činu zatajování věci podle §254 TrZ. Tím, že Vrchní státní zastupitelství zamítlo jeho stížnost proti usnesení Policie ČR o odložení věci, porušilo základní právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, SKPV Brno ze dne 25. 6. 2008, ČTS: PJM-352-20/TČ-2008-03-KR, byla odložena věc, v níž byla podána, dne 10. 3. 2008, u Městského státního zastupitelství v Brně a dne 7. 4. 2008 u výše uvedeného policejního orgánu, trestní oznámení společnosti EUTECH, a. s. na Ing. L. M. a jeho matku A. M. pro podezření ze spáchání pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 4 TrZ, případně trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1, 2 TrZ.
Shora označeným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 24. 7. 2008 byla stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení Policie ČR zamítnuta, neboť byla shledána nedůvodnou. Z odůvodnění vyplývá, že právní závěry policejního orgánu o tom, že jednáním Ing. L. M. nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu, jsou správné.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem ČR.
Ústavní soud již dříve judikoval, že: "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu o dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá", viz usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, Praha, C.H.BECK 1997, str. 343 a násl. Jinak vyjádřeno, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje.
Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanoveních §158 a násl. Pokud dojde státní zástupce nebo policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, věc usnesením odloží, pokud není namístě vyřídit věc jinak (§159a odst. 1 TrŘ). Usnesení o odložení věci se doručuje poškozenému, který může proti usnesení podat stížnost. Při prověřování trestních oznámení postupují orgány činné v trestním řízení podle zásady oficiality, to znamená, že musí z vlastní iniciativy učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů v souladu s ustanovením §158 odst. 1 TrŘ. V dané věci bylo konstatováno, že nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu a věc byla odložena.
Podle názoru Ústavního soudu a v souladu s jeho judikaturou způsob prověřování oznámení o skutečnostech svědčících o tom, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva zaručená čl. 36 Listiny. Z toho důvodu byla ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu