ECLI:CZ:US:2008:1.US.2714.08.1
sp. zn. I. ÚS 2714/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. C., zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 365/7, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 1 ZT 427/2008, usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, v Bruntále ze dne 26. 8. 2008, čj. ORBR-1794-19/TČ-2008-04, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností se V. C. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedených usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále (dále též "státní zástupce") a Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, v Bruntále (dále též "policejní orgán") pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Uvedeným usnesením státní zástupkyně zamítla stížnost stěžovatele proti shora označenému usnesení policejního orgánu. Tímto usnesením bylo, podle §160 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Uvedený trestný čin měl stěžovatel spáchat tím (zkráceně uvedeno), že vypěstoval 40 rostlin konopí setého za účelem jejich zpracování (výrobu) v psychotropní látku, určenou pro vlastní potřebu a potřeby své manželky.
Stěžovatel popsal skutkový stav a tvrdil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo tím, že státní zástupkyně rozhodla o podané stížnosti nezvykle brzy a nevyčkala jím určených třicet dnů, než si zvolí obhájce, který by blanketně podanou stížnost řádně odůvodnil. Tímto postupem mu byla odňata možnost uplatnit své právo zvolit si obhájce. Navíc, usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje množství THC v zajištěných rostlinách.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z dnes již ustálené a dostatečně stabilizované judikatury se podává, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95, obdobně např. usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další].
Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy. Jeho kasační intervence má své místo pouze v případech, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
Pokud Ústavní soud v daném směru v minulosti ojediněle vykročil ze své dnes již dostatečně ustálené judikatury, učinil tak v situaci, kdy na (v řádně odůvodněné stížnosti do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání uvedené) konkretizované, a nikoli také zcela bezvýznamné, námitky stěžovatele reagovalo státní zastupitelství apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, podle něhož byl stěžovatelem napadený postup "shledán zcela oprávněným", aniž by bylo možno alespoň usoudit na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí okresní státní zastupitelství vedly (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02; usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03). Vlastní usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nicméně ani tehdy Ústavní soud věcně jakkoli nepřezkoumával.
Z tohoto pohledu lze konstatovat, že ústavní stížností napadené usnesení státní zástupkyně není tím rozhodnutím, které by, vzhledem ke svému obsahu, vyžadovalo ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení. Jinými slovy, nejedná se o rozhodnutí zakládající důvody kasace ze strany Ústavního soudu v intencích výše označené judikatury. Státní zástupkyně v rozsahu nezbytném, nicméně relativně dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení sluší se zdůraznit akceptovatelným způsobem, reagovala na neodůvodněnou stížnost stěžovatele. Z odůvodnění předmětného usnesení vyplývá, že státní zástupkyně po přezkoumání postupu policejního orgánu a spisového materiálu dospěla k závěru, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno v souladu s podmínkami uvedenými v ustanovení §160 odst. 1 TrŘ. Současně uvedla, že s ohledem na stav dokazování a důkazní situaci (mj. i množství THC v zajištěných rostlinách) v dané fázi řízení, je důvodné konstatovat existenci kvalifikovaného podezření skutkově a právně popsaného v rozhodnutí policejního orgánu. Státní zástupkyně postupovala v souladu se svými povinnostmi a o podané stížnosti rozhodla bez zbytečných průtahů, aniž by byla nucena vyčkávat stěžovatelem stanovených nereálných třicet dnů než si zvolí obhájce, neboť se nejednalo o případ nutné obhajoby. Navíc, i v případě nutné obhajoby se ke zvolení obhájce stanovuje lhůta řádově v hodinách, případně několika málo dnů.
Jde-li konkrétně o zahájení trestního stíhání, resp. o usnesení o něm, jedná se o procesní rozhodnutí, které s sebou jistě nese pro dotčený subjekt nepříjemné následky, avšak nemá povahu rozhodnutí, jež s konečnou platností zasahuje do jeho práv a povinností, a které by byl Ústavní soud oprávněn věcně jakkoli přezkoumávat. Důvodnost obvinění je předmětem zkoumání v celém trestním řízení, přičemž obviněný má v jeho rámci k dispozici celou řadu právních prostředků, kterými může hájit svá práva, a (teprve) po jejich vyčerpání má možnost obrátit se na Ústavní soud.
Posuzováno v celkovém kontextu daného stadia trestního řízení nelze než uzavřít, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele, chráněných ústavním pořádkem, nedošlo. Ve vztahu k tvrzenému porušení čl. 2 odst. 2 Listiny Ústavní soud pro úplnost dodává, že se jedná o ustanovení, vymezující, v návaznosti na čl. 1 Listiny, rámec vztahu jednotlivce a státu, nikoliv však jednotlivá práva, jejichž ochrany by se bylo možno domáhat v řízení o ústavní stížnosti ve smyslu čl. 87 písm. d) Ústavy ČR.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu