ECLI:CZ:US:2008:1.US.2889.07.1
sp. zn. I. ÚS 2889/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Mikulášská tr. 9, 326 00 Plzeň, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 5. 2007, č.j. 18 E 725/2000-189, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2007, sp. zn. 61 Co 391/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále jen "OS") usnesením ze dne ze dne 10. 5. 2007, č.j. 18 E 725/2000-189, zamítl návrh stěžovatele na vyloučení osobního automobilu zn. Ford Fiesta 1.3 SP: PMS 21-05 (dále jen "automobil") z výkonu rozhodnutí. OS poukázal na snahu stěžovatele (právně neúčinným a v rozporu s morálními pravidly provedeným převedením automobilu na svého syna) vyloučit automobil z výkonu rozhodnutí. Další tvrzení stěžovatele (tj. že potřebuje automobil k výkonu své podnikatelské činnosti) není tedy věrohodné; pokud dále tvrdí, že auto potřebuje k zajišťování dopravy rodičů bývalé manželky, soud uvedl, že tyto osoby nesplňují zákonnou podmínku osob blízkých. Soud proto dospěl k přesvědčení, že návrh na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, je jenom účelovým návrhem stěžovatele za účelem zmaření výkonu rozhodnutí a nenaplňuje podmínky předpokládané ustanovením §322 o.s.ř.
Krajský soud v Plzni (dále jen "KS") usnesením ze dne 30. 7. 2007, sp. zn. 61 Co 391/2007, citované usnesení soudu I. stupně potvrdil. KS konstatoval, že se OS pečlivě zabýval stěžovatelem uvedenými důvody požadovaného vyloučení automobilu z výkonu rozhodnutí. Stěžovatel automobil nezbytně nepotřebuje k plnění pracovních úkolů či k uspokojení hmotných potřeb svých či své rodiny. KS mimo jiné poukázal i na to, že stěžovatel dopravu v předmětu podnikání nemá. KS konečně uvedl (a zdůraznil tak skutečnost konstatovanou již OS), že stěžovatel v době, kdy je veden výkon rozhodnutí, převedl protiprávně automobil na syna; to se stalo v době, kdy tvrdí, že jako podnikatel automobil potřebuje. KS proto uzavřel s tím, že důvody uváděné stěžovatelem se jeví jako tvrzení formální, které nelze akceptovat.
Usnesení Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni napadl stěžovatel ústavní stížností (doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 12. 2007), v níž v podstatě zopakoval argumentaci použitou v rámci odvolacího řízení. Vyslovil přesvědčení, že navržený výkon rozhodnutí je v rozporu s ustanovením §322 a násl. o.s.ř. a s dobrými mravy. Stěžovatel se dále domnívá, že polemika soudů (a zejména KS) o tom, kdo je a není členem jeho rodiny (jestliže argumentaci členství v rodinném svazku zužuje pouze na institut manželství bez znalostí konkrétních okolností) není naprosto odůvodněná. Stěžovatel konečně také uvedl, že Ústavní soud by se měl "zabývat ´základy ´ tohoto řízení, tedy věcnou i zákonnou správností exekučního řízení"; dle názoru stěžovatele "měla být exekuce pro splnění pohledávky oprávněnému zastavena, pro pochybení na straně soudu se tak nestalo a výkon rozhodnutí je proti povinnému (Poznámka: stěžovateli) nadále veden".
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným (není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti), není vrcholem jejich soustavy (čl. 91 Ústavy ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov. čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů a soudců (čl. 81, 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují kautely dané ustanovením §132 o.s.ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. sp. zn. III. ÚS 23/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. C.H. Beck Praha, 1994, str. 41).
Taková situace však v souzené věci nenastala.
Ústavní soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obou soudů, z nichž zřetelně plyne, proč byl zamítnut návrh stěžovatele na vyloučení automobilu z výkonu rozhodnutí. V usneseních OS i KS byl podán jasný a přehledný sled důvodů, argumentů a odkazů na příslušná ustanovení o.s.ř., z nichž je jasně patrné, proč nebylo možné stěžovatelovi v jeho návrhu vyhovět. S přihlédnutím k tomuto procesnímu stavu Ústavní soud usuzuje, že mezi zjištěním obecných soudů a právními závěry z něj vyvozenými nelze shledat ani extrémní rozpor (ve smyslu ustálené judikatury) a nejde ani o postup svévolný. Obecné soudy srozumitelně a jasně uvádějí důvody, které je k jejich závěru vedly. Jejich argumentace je logická, jasná, přesvědčivá a tedy i z ústavněprávního hlediska plně akceptovatelná. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že se v souzené věci jedná toliko o výklad běžného práva, který (až na výše uvedené výjimky) věcí Ústavního soudu není.
Stejně tak Ústavní soud nemůže přisvědčit stěžovatelově úvaze, že by se měl zabývat věcnou i zákonnou správností exekučního řízení ("základy tohoto řízení"). Odhlédne-li od všeobecnosti a nekonkrétnosti této úvahy, musí poukázat na to, že průběh řízení a rozhodnutí učiněná v rámci exekučního řízení jsou (a v souzené věci - jak lze z obsahu spisu 18 E 725/2000 usuzovat - byla) předmětem přezkumu obecnými soudy. Ústavní stížností podanou proti rozhodnutí obecného soudu v záležitosti vyloučení věci z výkonu rozhodnutí nelze rozšířit na ústavní přezkum celého řízení exekučního.
Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni byla porušena základní práva stěžovatele, jichž se dovolává.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu