ECLI:CZ:US:2008:1.US.508.08.1
sp. zn. I. ÚS 508/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupené JUDr. Miroslavem Mlčákem, advokátem se sídlem Klatovy, Pod Hůrkou 758, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 11 Co 634/2007, a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 10. 2007, čj. 6 C 136/2007 - 39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností, po odstranění vad splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále "krajský soud") a Okresního soudu v Klatovech (dále "okresní soud"), protože těmito rozhodnutími byl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Stěžovatel zpochybnil závěr těchto obecných soudů, podle něhož u něj nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Podle stěžovatele neměl být jeho návrh na vydání předběžného opatření odmítnut.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením krajského soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 11 Co 634/2007, bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 15. 10. 2007, čj. 6 C 136/2007 - 39, kterým byl odmítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření, aby soud zakázal žalovanému převést nebo jinak zatížit v návrhu specifikované pozemky. Poté, usnesením okresního soudu ze dne 10. 4. 2008, čj. 6 C 136/2007 - 71, byl odmítnut další návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření. O odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení krajský soud dosud nerozhodl.
III.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).
Ústavní soud se v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 2300/07 zabýval podobným návrhem stěžovatele na zrušení usnesení téhož krajského soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 12 Co 314/2007, a usnesení okresního soudu ze dne 11. 5. 2007, čj. 6 C 136/2007 - 12. V usnesení ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 2300/07, konstatoval Ústavní soud, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, která jim ukládají ve věci rozhodovat bezodkladně a neumožňují jim, aby nejdříve odstraňovaly vady návrhu na vydání předběžného opatření. Z ustanovení §75b odst. 3 písm. f) OSŘ pak jednoznačně vyplývá, že zde není prostor pro jiný postup než ten, který obecné soudy zvolily. Není možné předpokládat, že soud prvního stupně i soud odvolací znají sociální poměry stěžovatele, navíc jeho poměry se v průběhu času mohou měnit a situace, která na straně navrhovatele platila v předchozím řízení, se mohla vyvinout jinak. Ústavní soud nemá důvod se od těchto citovaných závěrů odchýlit ani v dnes projednávaném případě.
Uvedený závěr Ústavní soud činí i s přihlédnutím k tomu, že probíhá odvolací řízení o dalším návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření a navíc stále běží řízení ve věci samé a stěžovatel tak má k ochraně svého práva další procesní prostředky.
K porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny tedy nedošlo.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu