ECLI:CZ:US:2008:1.US.76.08.1
sp. zn. I. ÚS 76/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti Ing. P. Č., zastoupeného Mgr. Evou Loterovou, advokátkou v Českém Těšíně, Havlíčkova 190/12, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 13 Co 295/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl změněn rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 2. 2007, č. j. 14 P 529/98-118, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 3. 2007, č. j. 14 P 529/98-131, a stěžovateli bylo stanoveno výživné pro nezletilou dceru P., s účinností od 1. 5. 2003 na částku 9.000,- Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2006 na částku 10.000,- Kč měsíčně. Stěžovatel byl dále zavázán zaplatit do tří měsíců od doručení tohoto rozsudku dlužné výživné za dobu od 1. 5. 2003 do 31. 10. 2007 ve výši 351.900,- Kč. Dlužné výživné splatné za dobu od 1. 11. 2007 do konce měsíce, v němž bude rozsudek doručen, byl stěžovatel povinen zaplatit do tří dnů od jeho doručení.
Podle stěžovatele v řízení před Krajským soudem v Ostravě došlo k porušení jeho ústavních práv zaručených čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Krajský soud se prý při určování výše výživného nedostatečně vypořádal s majetkovou a výdělkovou situací na straně matky, chybně hodnotil celkové majetkové poměry stěžovatele (zejména jeho finanční závazky) a nerespektoval zákon o účetnictví. Krajský soud nevzal v úvahu ani to, že ve společné domácnosti se stěžovatelem nyní žijí ještě dvě další nezletilé děti z prvního manželství jeho manželky a nezletilá dcera K. Tím měl soud zvýhodnit nezletilou dceru P. na úkor druhé stěžovatelovy nezletilé dcery K., neboť částka výživného přesahuje odůvodněné potřeby dcery P. Stěžovatel je sice majitelem několika nemovitostí, leč to neodůvodňuje zvýšení výživného, zejména proto, že z těchto nemovitostí žádné podstatné příjmy neplynou. Soud také podle stěžovatele opominul fakt, že stěžovatel nezletilé P. spořil stavební spoření.
II.
Ze spisu sp. zn. P 529/98, vedeného u Okresního soudu v Opavě, Ústavní soud zjistil, že manželství Š. Č. a stěžovatele bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 18.12. 1998, č. j. 12 C 116/98-23. Rozsudkem ze dne 18. 12. 1998, č. j. P 529/98-13, Sen 969/98, svěřil soud nezletilou dceru P. Č. na dobu po rozvodu rodičů do výchovy matky. Stěžovateli bylo stanoveno výživné ve výši 1.500,- Kč měsíčně. Dne 18. 4. 2006 podala Š. Č. návrh na zvýšení výživného. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 12. 2. 2007, č. j. 14 P 529/98-118, SV 63/2003, zvýšil stěžovateli výživné s účinností od 1. 5. 2003 na částku 9.000,- Kč měsíčně. Stěžovatel byl zavázán tuto částku platit tak, že 4.000,- Kč bude poukazovat k rukám matky a 5.000,- Kč bude poukazovat na účet, který zřídí u některého peněžního ústavu na jméno P. Č. Účet bude vinkulován a dispoziční práva k němu bude mít matka. Dále soud stanovil povinnost stěžovatele uhradit dlužné výživné. Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 3. 2007, č. j. 14 P 529/98-131 byla opravena písařská chyba v rozsudku.
K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem ze dne 11. 10. 2007, č. j. 13 Co 295/2007-180, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stanovil výživné pro nezletilou dceru P. Č. s účinností od 1. 5. 2003 na částku 9.000,- Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2006 na částku 10.000,- Kč měsíčně k rukám matky. Dlužné výživné za dobu od 1. 5. 2003 do 31. 10. 2007 ve výši 351.900,- Kč byl stěžovatel uznán povinným zaplatit do tří měsíců od doručení tohoto rozsudku. Dlužné výživné splatné za dobu od 1. 11. 2007 do konce měsíce, ve kterém byl doručen rozsudek, byl stěžovatel uznán povinným zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku. Krajský soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek odůvodnil tím, že skutková zjištění okresního soudu ohledně výdělků matky, příjmů jejího manžela, majetkových poměrů otce a poměrů nezletilé jsou věcně správná a nesprávné bylo pouze rozhodnutí o povinnosti zřídit účet u peněžitého ústavu. Stanovené výživné prý odpovídá požadavkům zákona o rodině, tj. odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného.
III.
Vyjádření k ústavní stížnosti podal Krajský soud v Ostravě. Ten však pouze prohlásil, že k porušení práva na spravedlivý proces ani k jiným zásahům do stěžovatelových základních práv v řízení nedošlo. Proto Ústavní soud toto vyjádření za základ svého rozhodnutí nevzal.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých výše uvedených základních práv, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že svým podáním směřuje především proti tomu, jak krajský soud hodnotil provedené důkazy týkající se majetkových a výdělkových poměrů otce i matky nezletilé P. Č.
Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na obsah předmětného spisu Okresního soudu v Opavě, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Z něho vyplývá, že se obecné soudy v rámci řízení důkladně zabývaly majetkovými a výdělkovými poměry stěžovatele i jeho bývalé manželky (matky nezl. P.). Vycházely přitom z řady důkazů [zejména z daňových přiznání stěžovatele a jeho bývalé manželky (č.l. 33), z potvrzení o příjmu Š. Č. vydaného jejím zaměstnavatelem Policií ČR (č.l. 49), ze sdělení Finančního úřadu o daních z příjmů stěžovatele a jeho nynější manželky (č.l. 53, 86, 87), ze sdělení FÚ v Opavě o příjmech Mgr. J. F., nynějšího manžela Š. Č. (č.l. 85), z mzdových listů Mgr. J. F. (č.l. 89) aj.]. Soudy vzaly v úvahu i vlastní výpověď stěžovatele o jeho majetkových poměrech (č.l. 63), podle níž stěžovatel vlastní dům v Opavě a v Hlučíně a 6 bytů, z nichž 4 pronajímá, a 2 automobily. Pokud okresní soud odmítl provést důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie, odůvodnil to tím, že to, co se jím mělo dokázat, bylo již zřejmé z jiných provedených důkazů (str. 6 rozsudku okresního soudu). Krajský soud pak v rámci odvolacího řízení doplnil dokazování dalšími listinami dosvědčujícími příjem obou rodičů nezletilé P. Č. [opisy daňových přiznání K. Č. za léta 2003-2004 a stěžovatele 2003-2004 (č.l. 166 až 170), rozhodnutí Ministerstva vnitra o přiznání příspěvku za službu Š. Č. (č.l. 171, 172, 173, 174)] a doplňujícími výslechy obou rodičů k jejich majetkovým poměrům. Postupoval v souladu s ust. §120 a 132 o. s. ř. a tedy způsobem ústavně konformním.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v zásadě jen opakuje námitky, které již uplatňoval v odvolacím řízení [z nemovitostí se mají do majetku započítat jen výnosy (č.l. 136), má další vyživovací povinnost a jeho nová manželka má 2 svoje děti atd.] a se kterými se odvolací soud dostatečně vypořádal. Stěžovatel tedy v podstatě staví Ústavní soud do role další soudní instance. Takové postavení však Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv či svobod stěžovatele. Nic takového však Ústavní soud v posuzované věci neshledal, neboť stěžovateli odepřeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se zejména dovolává, zjevně odepřeno nebylo.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, že při rozhodování o výživném je vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k jejich životní úrovni (srov. např. nález sp.zn. I. ÚS 527/06, sp.zn. I. ÚS 299/06, www.judikatura.cz, ale též názory odborné nauky, kupříkladu in Holub, M., Nová, H.: Zákon o rodině, Komentář, 4. vydání, Praha, 2000, str. 191). To obecné soudy v posuzované věci také učinily.
Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě postupoval v posuzované věci v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikoval běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustil se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele a mezi skutkovými a právními závěry z nich vyvozenými neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí je logické, srozumitelné, přesvědčivé a je tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelné.
Za tohoto stavu Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k namítanému porušení stěžovatelových ústavních práv, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl (§43 odst. 2 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu