ECLI:CZ:US:2008:2.US.1189.08.1
sp. zn. II. ÚS 1189/08
Usnesení
Ustavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti R. K., zastoupeného JUDr. Marií Myslilovou, advokátkou, se sídlem v Praze, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 389/2008 - 162 ze dne 11. března 2008, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení a 1) R. K., 2) K. K., a 3) K. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12. května 2008 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto k odvolání vedlejší účastnice řízení 3) (dále jen "matka") o změně rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 1 Nc 221/2006-140 ze dne 28. listopadu 2007 tak, že vedlejší účastníci řízení 1) a 2) (dále jen "syn" a "dcera" resp. "děti") byli svěřeni na dobu před i po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky, stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu za dobu před rozvodem manželství částkou 2.600 Kč měsíčně pro syna, a částkou 2.200 Kč měsíčně pro dceru, a počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství rodičů byla stěžovateli uložena povinnost přispívat na výživu částkou 2.600 Kč měsíčně na syna, a částkou 2.200 Kč měsíčně pro dceru. Stěžovateli bylo upraveno oprávnění stýkat se s dětmi vždy každý sudý týden v roce v době od soboty od 9:00 hodin do neděle do 17:00 hodin, byl zamítnut návrh "mateřské" babičky na úpravu styku s dětmi, oběma rodičům byla uložena povinnost nahradit státu náklady řízení, a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem a postupem, který jeho vydání předcházel, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 32 odst. 1 a 4, a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel konkrétně tvrdí, že odvolací soud nezjistil stav potřebný pro rozhodnutí, jeho závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nezdůvodnil řádně jím provedenou změnu poměrů, nerozhodl o vyživovací povinnosti matky, rozhodl o úpravě styku stěžovatele s dětmi, ačkoli stěžovatel k tomu nepodal návrh, a změnil rozhodnutí o návrhu "mateřské" babičky, ačkoli nebylo odvoláním dotčeno. Uvádí, že ke dni rozhodnutí odvolacího soudu byly děti v péči stěžovatele, zhruba od listopadu 2006 a setrvaly ve svém rodném bydlišti po rozpadu vztahu jejich rodičů a odstěhování matky do Tábora. Poukazuje na znalecký posudek PhDr. V. H., podle nějž je stěžovatel v případě stability aktuálního partnerského vztahu schopen zabezpečit potřeby dětí a zajistit jim adekvátní péči s tím, že je syn zneurotizovaný, potřebuje stabilní klidné prostředí, a matka je ještě sociálně nezralá. Dále uvádí, že i když bylo o poměrech dětí původně rozhodnuto předběžným opatřením, představuje nynější rozhodnutí změnu, kterou je potřeba zjistit a odůvodnit, což soud neučinil. Upozorňuje, že byl odvolacím soudem získán důkaz zprávou Mateřské školy Klubíčko v Milevsku, podle níž syn chodí do mateřské školy vždy čistě upraven, působí klidným, vyrovnaným dojmem, je spokojený, kamarádský a do hry s ostatními dětmi se zapojuje bez problémů, přičemž matka nikdy v mateřské škole nebyla, ani nezavolala či jiným způsobem se o dítě nezajímala. Odvolací soud tuto zprávu neuvedl v protokolu a nevzal ji do úvahy. Odvolací soud se sice v doplňujícím výslechu stěžovatele zabýval jeho časovými a výdělkovými možnostmi, ale nevyžádal si zprávy zaměstnavatele o situaci matky, přestože ve spise obsažené zprávy jsou staré a neaktuální, a nezabýval se ani otázkou, zda matka v Táboře provozuje erotické služby, jako tomu bylo v r. 2002 předtím než se s ním seznámila. Postup odvolacího soudu tedy považuje za rozporný s právními názory obsaženými v nálezech sp. zn. III. ÚS 150/93 (N 49/2 SbNU 87) a sp. zn. I US 704/06 (z 29. srpna 2007 in http://nalus.usoud.cz).
3. Ústavní soud si k posouzení této věci vyžádal spis Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 30 P 149/2008, obsahující stěžovatelem napadené rozhodnutí a řízení, která k němu vedlo.
4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a proto mu zásadně nepřísluší vstupovat do ústavně vymezené pravomoci obecných soudů, pokud jejich rozhodnutí či k němu vedoucí postup nepředstavují porušení základních práv a svobod (srov. sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Proto bylo Ústavním soudem judikováno, že toliko v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich interpretačních alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (sp. zn. 671/02, N 10/29 SbNU 69), resp. že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu zásadně pouze v případech důkazů opomenutých, případech důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně v případech svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. sp. zn. IV. ÚS 570/03, N. 91/33 SbNU 377). Na těchto zásadních právních východiscích pro přezkum ústavních stížností nemá Ústavní soud důvod cokoliv měnit ani v posuzovaném případě.
5. Je třeba připomenout zásadu, že doposud nepřekonaným ideálním výchovným prostředím pro výchovu dětí je kvalitně fungující manželství rodičů, a pokud toto není, existuje vždy alespoň v latentní formě nutnost rozhodnutí soudu o úpravě práv a povinností k nezletilému s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. Takové rozhodnutí zpravidla bývá pro některé nebo pro všechny účastníky bolestivé a pro obecné soudy obtížné, a to i když řádně provedou řízení a zákonně odůvodní své rozhodnutí, aby tak dokázaly, že soudí spravedlivě (a contrario Mdr 12, 13). Právo na spravedlivý proces totiž nezaručuje úspěch v soudním řízení, nýbrž jen povinnost soudu zabývat se věcí v souladu s právem (srov. Pl. ÚS 36/96, N 24/1 SbNN 175, č. 132/1994 Sb.).
6. Obecné soudy byly konfrontovány se situací, kdy výchovné prostředí nebylo ani u jednoho z rodičů výrazně dobré či dokonce ideální (viděno z jedné strany, neboť vedle stěžovatelem uváděných negativ matky byla obecnými soudy zjištěna i negativa u stěžovatele), a současně jsou oba rodiče schopni se o děti postarat (viděno z jiné strany, na čemž se obecné soudy obou stupňů shodly). V této situaci pak soud prvého stupně více zohlednil okolnosti uváděné stěžovatelem v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že charakter a vyznění provedených podstatných důkazů je ve prospěch svěření dětí do výchovy stěžovatele. Aniž by cokoliv z provedených a vyhodnocených důkazů odvolací soud podstatně zpochybnil, akcentoval skutečnost, že výchovné předpoklady stěžovatele jsou podmíněny stabilitou jeho aktuálního partnerského vztahu s předchozí manželkou (druhou ze tří), M. K. Z další argumentace odvolacího soudu lze poté jako ratio vyčíst, že věc nemůže být postavena na srovnání rodičovské kvality matky na straně jedné, a M. K. na straně druhé, byť posledně uvedená evidentně zvládá rodičovskou roli velmi dobře, protože druhým rodičem je stěžovatel sám. U něj samotného nebyla shledána jistota stability aktuálního partnerského vztahu a tím ani jistota stabilní kvality výchovného prostředí, a tím konečně ani lepší výchovné podmínky.
7. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem pokud namítá, že by odvolací soud nevzal některé ze zjištěných skutečností do úvahy, že by řádně neprovedl dokazování, nebo že by dokonce neměl pro své rozhodnutí dostatečné podklady a to v žádném směru. Otázce poskytování erotických služeb matkou věnoval přiměřeně stejně pozornosti jako otázce míry alkoholismu stěžovatele, tedy vyšel z ničím nezpochybněných výslechů dotčených osob. Z nich vyplývá, že se jedná o děje minulé a skončené. Nic na tom nemění ani to, že podle sdělení orgánu sociálně-právní ochrany dětí ze dne 1. prosince 2006 (čl. 19) je v Milevsku všeobecně známo, že vztah stěžovatele a matky započal v erotickém salonu v Táboře.
8. Ve vztahu k poměrům založeným předběžným opatřením, kterým byly děti svěřeny do výchovy stěžovatele, Ústavní soud předesílá, že předběžné opatření v oblasti péče soudu o nezletilé by mělo být skutečně pouhým krátkodobým provizoriem (sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. listopadu 2006 in http://nalus.usoud.cz), a tedy nikoliv stavem zavazujícím soud v meritorním rozhodnutí o úpravě práv a povinností k nezletilým. Nehledě k tomu Ústavní soud konstatuje, že předběžné opatření bylo v posuzovaném případě ryzí reflexí na faktický stav (který byl rovněž změnou poměrů oproti předchozímu stavu), z větší části navozený aktivitou stěžovatele, aniž by byl před rozhodnutím orgány sociálně-právní ochrany dětí objektivně zkoumán postoj, situace a možnosti matky. Zájem nezletilých v každém případě nelze spatřovat pouze v tom, že je třeba za každou cenu respektovat vytvořený faktický vztah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Cz 4/65 in SbNS 1965, 1: 97 - R 21/1965). Při nepříjemné absenci pravomoci Nejvyššího soudu ke sjednocování rozhodovací činnosti obecných soudů v této oblasti je třeba uzavřít, že z rozhodovací činnosti Ústavního soudu nevyplývá, že by rozdílná úprava výchovných poměrů předběžným opatřením na straně jedné, a meritorním rozhodnutím v téže věci na straně druhé byla změnou poměrů, na niž by bylo třeba klást stěžovatelem požadovaná zvýšená kritéria.
9. Konečně změna rozsudku soudu prvého stupně ve vztahu k návrhu "mateřské" babičky není pro stěžovatele subjektivně ústavněprávně relevantní skutečností. Tato změna totiž vůbec nevyvolává následky do situace a práv stěžovatele a sama "mateřská" babička se ústavní stížností ničeho nedomáhá. Absence návrhu stěžovatele na úpravu styku s dětmi postrádá význam jednak obecně s ohledem na maximu oficiality ovládající opatrovnické řízení, a jednak s ohledem na znění §27 odst. 2 alinea prima zákona o rodině, který dává konkrétně soudu možnost úpravy styku s ohledem na zájem dětí a poměry v rodině. Stěžovatelem zdůrazněná nedostatečnost zkoumání příjmové situace matky pak postrádá význam s ohledem na to, že po svěření dětí matce bylo s ohledem na ustálenou rozhodovací činnost obecných soudů namístě rozhodnout jen o alimentační povinnosti otce. Příjmy matky neměly tedy zásadní význam.
10. Rozhodnutí odvolacího soudu, s nímž stěžovatel nesouhlasí, bylo tedy vydáno v ústavněprávní kompetenci obecných soudů, aniž by došlo k porušení základních práva a svobod stěžovatele ať už ve formálním či materiálním smyslu. Jak bylo uvedeno výše není totiž napadené rozhodnutí v rozporu s provedenými důkazy ani je neignoruje, a proto se neproviňuje proti povinnosti řádně zjistit skutkový stav potřebný pro rozhodnutí, což je ratio decidendi nálezů sp. zn. III. ÚS 150/93 a sp. zn. I. ÚS 704/06, na něž odkazuje stěžovatel.
11. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu