ECLI:CZ:US:2008:2.US.1276.08.1
sp. zn. II. ÚS 1276/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem Praha 1, Jakubská 2, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 10. 2007 sp. zn. 15 C 18/2007, usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 12. 2007 sp. zn. 15 C 18/2007, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008 sp. zn. 25 Co 54/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 5. 2008, se stěžovatel domáhá, s odkazem na porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z podané ústavní stížnosti a přiložených listin bylo zjištěno, že Okresní soud v Mladé Boleslavi napadeným rozsudkem uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci 440 000,- Kč s příslušnými úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 10 000,- Kč a náklady řízení. Stěžovatel podal proti uvedenému rozsudku odvolání, které soud prvního stupně druhým napadeným usnesením odmítl podle §208 odst. 1 o.s.ř. jako opožděně podané. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžoval tzv. blanketové odvolání, k výzvě soudu však ve stanovené lhůtě neodstranil jeho vady. Krajský soud Praze proto podle §43 odst. 2 o.s.ř. za použití §211 o.s.ř. odvolání odmítl.
Námitky stěžovatele ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně se týkají merita věci. Stěžovatel brojí proti způsobu, jakým soud prováděl a hodnotil důkazy. Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel argumentuje tím, že se odvolací soud měl jeho odvoláním zabývat věcně, neboť má za to, že vady odvolání k výzvě soudu odstranil. Přístup odvolacího soudu označuje za přísný a striktně formalistický.
Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.
V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. za použití §211 o. s. ř. odmítnuto odvolání stěžovatele. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek, zavedený do našeho právního řádu od 1. 1. 2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocných rozhodnutí soudů, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2883/07, III. ÚS 1786/07, II. ÚS 1381/07, I. ÚS 393/08, týkající se obdobné problematiky).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou, když neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj