ECLI:CZ:US:2008:2.US.1675.07.1
sp. zn. II. ÚS 1675/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Mgr. P. P., zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11. 4. 2007 ve věci sp. zn. 2 To 150/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení rubrikovaného rozhodnutí, kterým mělo být porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodnutím krajského soudu měl být dále porušen čl. 40 odst. 2 a 4 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele směřující proti rubrikovanému rozhodnutí přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní soud z úřední činnosti zjistil, že napadené usnesení krajského soudu bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008 ve věci sp. zn. 5 Tdo 1395/07 zrušeno, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Jeseníku k dalšímu řízení, přičemž nalézací soud nařídil hlavní líčení na 23. 7. 2008.
V daném případě je tedy zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, neboť na základě zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu bude ve věci znovu jednat a rozhodovat soud I. stupně. Stěžovateli se tedy v tomto dalším řízení před obecnými soudy opět otevírá možnost v plné míře uplatnit svá procesní práva. Ústavní stížnost byla proto podána předčasně, jelikož stěžovatel dosud nevyčerpal všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv.
Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; Ústavní soud proto důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, nad kterými není v zásadě oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a po pravomocném ukončení předmětné věci. V této souvislosti lze také připomenout, že ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti toliko ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje až v případě selhání všech předchozích. Pokud by stěžovatel po vyčerpání veškerých procesních prostředků zaručených mu právním řádem měl za to, že výsledek či průběh řízení, v němž byl účastníkem, vykazovaly deficit ústavnosti, nic mu nebude bránit obrátit se poté znovu s podáním na Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/05, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, nález č. 78, str. 243 a násl., usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2006 ve věci sp. zn. I ÚS 86/06).
Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti musel návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj