ECLI:CZ:US:2008:2.US.1760.08.1
sp. zn. II. ÚS 1760/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., právně zastoupeného Mgr. Janem Širokým, advokátem se sídlem K Otočce 1877/22, Praha, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 2. 2008 sp. zn. 3 T 295/2007 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008 sp. zn. 9 To 138/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 7. 2008, a na základě výzvy k odstranění vad doplněnou dne 3. 10. 2008, stěžovatel navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí s odkazem na porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Jak uvedl stěžovatel v ústavní stížnosti, byla mu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 uložena pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč. Udělení pokuty odůvodnil soud neuposlechnutím příkazu předsedy senátu směřujícímu k vykázání stěžovatele z jednací síně. Stěžovatel, který seděl při hlavním líčení v soudní síni mezí veřejností, byl ze soudní síně vykázán poté, kdy vyrušil svým slovním projevem odůvodňování právě vyneseného rozsudku v trestní věci. Stížnost proti uvedenému usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze zamítl v neveřejném jednání. Stěžovatel je toho názoru, že soud sice může v trestním líčení v souladu s ustanovením §204 odst. 1 trestního řádu vykázat z jednací síně osobu, která ruší pořádek, nicméně že vykázání, které je až krajním prostředkem ke zjednání pořádku v soudní síni, musí předcházet upozornění takové osoby ze strany předsedy senátu. Se skutečností, že vykázání
stěžovatele nepředcházelo upozornění předsedy senátu, se nevypořádal ve svém usnesení ani Obvodní soud pro Prahu 2, ani Městský soud v Praze.
Stěžovatel se dále domnívá, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť jednání Městského soudu v Praze o jeho stížnosti proti usnesení Obvodního soudu v Praze se konalo neveřejně. Podle trestního řádu sice probíhá jednání o stížnosti v neveřejném zasedání, z ustanovení §242 trestního řádu však vyplývá, že při neveřejném jednání lze provádět pouze písemné důkazy. Městský soud v Praze nicméně při neveřejném jednání provedl též důkaz přehráním zvukového záznamu z hlavního líčení. V důsledku toho, že stěžovateli nebylo umožněno účastnit se jednání o jeho stížnosti před Městským soudem v Praze, nemohl se vyjádřit k prováděnému důkazu přehráním zvukového záznamu, čímž bylo porušeno jeho právo být slyšen před soudem.
S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. února 2008, spis. zn. 3 T 295/2007, kterým byla stěžovateli uložena pořádková pokuta, dosud nebylo vykonáno a že jeho výkon by znamenal naplnění zásahu do základních práv stěžovatele a způsobil by mu značnou újmu, a to též vzhledem k majetkové a sociální situaci stěžovatele, který je studentem vysoké školy a nemá kromě sociálních dávek žádný pravidelný příjem, žádá stěžovatel o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud podotýká, že je orgánem ochrany ústavnosti a do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud posuzuje pořádkovou pokutu coby prostředek, který umožňuje zajistit nerušený a důstojný průběh procesních úkonů trestního řízení; při jeho aplikaci je však vždy nutné, aby se tak dělo jen v situacích a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví (srov. nález sp. zn. IV.ÚS 31/05). V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/04 Ústavní soud konstatoval, že pořádkové pokuty jsou sankcí za deliktní jednání; jsou stanoveny zákonem a zamýšleny jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci, pročež je lze klást na roveň (zpravidla) rozhodnutím o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 28/98). V nálezu sp. zn. III. ÚS 766/2000 Ústavní soud dovodil, že proto musí být vždy nepochybně a jednoznačně prokázáno, že nastaly okolnosti vyjmenované v ustanovení §66 odst. 1 trestního řádu, aby uložení pořádkové pokuty orgánem činným v trestním řízení neodporovalo principu ústavní ochrany lidských práv a svobod.
V dané věci, jak vyplývá z obou napadených rozhodnutí, byla pořádková pokuta stěžovateli uložena v souladu s §66 odst. 1 trestního řádu, a to z důvodu neuposlechnutí výzvy samosoudce k opuštění jednací síně ve smyslu §204 odst. 1 trestního řádu. Odůvodnění usnesení soudu I. stupně je dostatečně přesné a vyplývají z něj všechny podstatné skutkové okolnosti, aby mohlo být přezkoumatelné stížnostním soudem. Městský soud v Praze, který rozhodoval o stížnosti stěžovatele v neveřejném zasedání, tak učinil v souladu s §240 trestního řádu. Skutečnost, že soud si vyžádal ke svému rozhodování záznam z hlavního líčení a seznámil se s jeho obsahem, zákonnost konání neveřejného zasedání nemůže zpochybnit. Podle §243 trestního řádu se při neveřejném zasedání sice mohou přečíst jako důkaz protokoly a jiné listiny, toto je však třeba vykládat tak, že není možné provádět důkazy výslechem obviněného nebo jiných osob. Zvukový záznam z jednání, který zcela autentickým způsobem zachycuje dění v jednací síni, je při přezkoumávání usnesení ohledně uložení pořádkové pokuty za chování stěžovatele při soudním líčení nezbytným důkazem, na jehož základě může stížnostní soud zcela objektivně rozhodnout.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Za této procesní situace, kdy Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl neprodleně po odstranění vytýkaných vad, se již samostatně nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, s ohledem na neopodstatněnost ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu