ECLI:CZ:US:2008:2.US.1763.08.1
sp. zn. II. ÚS 1763/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti B. Š., zastoupeného JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Klatovech, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 7/2008-185 ze dne 28. května 2008, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) D. Š., 2) A. Š., 3) G. Š., a 4) M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a tvrdí, že jím došlo k zásahu do jeho ústavním pořádkem chráněných práv. Bez bližší ústavněprávní argumentace namítá, že postupem soudů bylo zasaženo do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a na ochranu jeho jmění, které je zakotveno v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Před obecnými soudy probíhalo řízení vyvolané matkou nezletilých dětí o zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozhodnutím v roce 2004, kdy bylo pro dobu po rozvodu upraveno tak, že stěžovatel byl povinen měsíčně přispívat na výživu nezletilých A. 1.800 Kč, G. 1.500 Kč a M. 1.200 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově č. j. 6P 149/2006-149 ze dne 29. května 2007 byla stěžovateli zvýšena vyživovací povinnost na nezletilou dceru A. s účinností od 1. září 2005 na částku 2.300 Kč měsíčně, s účinností od 1. ledna 2006 na částku 2.500 Kč měsíčně, a s účinností od 1. ledna 2007 na částku 2.800 Kč měsíčně, a na nezletilou dceru G. s účinností od 1. ledna 2006 na částku 1.800 Kč měsíčně, s účinností od 1. ledna 2007 na částku 2.100 Kč měsíčně a s účinností od 1. září 2007 na částku 2.500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci předem k rukám matky. Dále byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit dluh na výživném pro nezletilou A. vzniklý zvýšením výživného za dobu od 1. září 2005 do 31. května 2007 v částce 15.400 Kč, a to ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně od srpna 2007 pod ztrátou výhody splátek, a dluh na výživném pro nezletilou G. vzniklý zvýšením výživného za dobu od 1. ledna 2006 do 31. května 2007 v částce 6.600 Kč, a to ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně od srpna 2007 pod ztrátou výhody splátek.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově podal stěžovatel odvolání s odůvodněním, že při rozhodování soud prvního stupně nesprávně posoudil výši příjmů navrhovatele, které se při porovnání jeho příjmů v době posledního rozhodování soudu o výživném výrazně snížily. Od 20. března 2007 byl veden jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce Klatovy, neboť z důvodů déletrvající nemoci byl nucen skončit pracovní poměr. Uvedl, že v roce 1996 utrpěl mozkovou komoci a sériovou frakturu druhého až šestého žebra a z tohoto důvodu je zdravotně omezen v možnosti výběru zaměstnání.
4. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovateli byla uložena povinnost platit na výživu nezletilé A. počínaje 1. září 2005 částku 2.300 Kč měsíčně, na výživu G. počínaje 1. září 2007 částku 2.300 Kč měsíčně, a dlužné výživné pro nezletilou Ad. za dobu od 1. září 2005 do 31. května 2008 ve výši 16.500 Kč je povinen splácet po 400 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, dlužné výživné pro nezletilou dceru G. za dobu od 1. září 2007 do 31. května 2008 ve výši 7.200 Kč je povinen splácet po 400 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. V ostatním byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
5. Stěžovatel namítá, že rozsudkem Krajského soudu v Praze mu sice byla vyživovací povinnost snížena, ale ani tato výše neodpovídá jeho příjmovým možnostem. Toto rozhodnutí považuje pro sebe za "likvidační" a jeho důsledkem bude jeho naprostá insolvence, která může vyústit v trestní stíhání pro zanedbání povinné výživy. Z toho dovozuje bez bližšího vysvětlení zásah do svého práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochraně jeho jmění, které je zakotveno v čl. 10 odst.1 Listiny.
6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a na základě vyžádaného spisu jakož i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních zásad. V daném případě je přitom očividné, že k žádnému porušení základních práv nedošlo. Argumenty stěžovatele míří toliko k tomu, aby Ústavní soud přezkoumal jako soud další instance rozhodnutí odvolacího soudu. To ale Ústavnímu soudu z důvodů výše uvedených nepřísluší. Odvolací soud se řádně zabýval výdělečnými možnostmi stěžovatele a v souladu s ustálenou judikaturou i jeho majetkovými poměry. Právě i s přihlédnutím k jeho majetkovým poměrům upravil výši výživného. Takový postup považuje Ústavní soud i ve své judikatuře za ústavně souladný. V tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 527/06 (ze dne 7. března 2007 in http://nalus.usoud.cz), v jehož právní větě se mimo jiné uvádí: "Při rozhodování o výživném je vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k životní úrovni (srov. např. I. ÚS 299/06, ale též názory odborné nauky, kupříkladu in Holub, M., Nová, H.: Zákon o rodině, Komentář a předpisy souvisící. 4. vydání. Praha, 2000. str. 191).
8. Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
9. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí, proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu