ECLI:CZ:US:2008:2.US.436.08.1
sp. zn. II. ÚS 436/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2007 č. j. 23 To 124/2007-786, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Úmluvy. Stěžovatel argumentuje obdobně jako v odvolání i dovolání tím, že se žádného trestného skutku nedopustil, a že na otázky, jak byly formulovány v dotaznících jednotlivých pojišťoven, odpovídal pravdivě, když vycházel z konkrétního doslovného znění jednotlivých dotazů. Přesto je mu kladeno za vinu zamlčení nejméně sedmi dalších úrazů, což označuje za opakovaný extrémní rozpor se zjištěným skutkovým stavem. To, že při uzavírání pojistných smluv zamlčel skutečnost, že je pro případ úrazu pojištěn i u jiných pojišťoven, nepovažuje za trestné. Odvolacímu soudu také vytýká, že argumenty obsaženými v napadeném rozhodnutí popřel smysl znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který vyzněl v jeho prospěch. Dle stěžovatele nemůže obstát ani konstrukce výpočtu údajně způsobené škody.
Z rozsudků připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:
Okresní soud v Českých Budějovicích uznal rozsudkem ze dne 19. 12. 2006 sp. zn. 31 T 13/2005 stěžovatele vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. z. dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. z. Za to ho odsoudil podle §250a odst. 4 tr. z. k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. z. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Rozhodl též o uplatněných nárocích na náhradu škody. Pro další trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. byl stěžovatel podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině i trestu stěžovatele stejně s tou změnou, že stanovil zkušební dobu podmíněného odsouzení v trvání 3 let. Nově rozhodl i o náhradě škody.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, spočívající v podstatě v tom, že stěžovatel v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch jako pojistník a zároveň jako pojištěný v období od listopadu 1999 do února 2000 v Českých Budějovicích u čtyř různých pojišťoven uzavřel pojistné smlouvy o úrazovém pojištění, v dotaznících, jejichž pravdivé vyplnění před uzavřením každé smlouvy po něm pojišťovny požadovaly, zamlčel závažné úrazy z minulosti a nepravdivě odpověděl na otázky týkající se pojištění u jiných pojišťoven, čímž dosáhl uzavření pojistných smluv, ačkoli v případě pravdivého zodpovězení uvedených otázek tři pojišťovny by s ním smlouvu vůbec neuzavřely a jedna pojišťovna by s ním sice pojistnou smlouvu uzavřela, ale za jiných pojistných podmínek (povinnost platit vyšší pojistné, nárok na nižší pojistné plnění). Při následném uplatnění nároků na pojistné plnění, kdy uvedl nepravdivé údaje o úrazech jako pojistných událostech, dosáhl neoprávněného vyplacení částky celkem ve výši 949 321,- Kč, přičemž k neoprávněnému vyplacení další částky ve výši 188 132,- Kč nedošlo.
Soudy obou stupňů rozhodly uvedeným způsobem poté, co jejich předcházející odsuzující rozhodnutí byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2006 zrušena.
Stěžovatel podal i proti druhému rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud o něm rozhodl usnesením ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1221/2007, jímž dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje zjištěný skutkový stav a z něj vyvozené právní závěry a vyslovuje nesouhlas se způsobem výpočtu způsobené škody a s použitou právní kvalifikací. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance všeobecného soudnictví, která mu zjevně nepřísluší, neboť jeho úkolem není skutkově a právně objasňovat věci, což patří do pravomoci obecných soudů. Z hlediska stěžovatelových námitek by mohlo jít o nepřípustné ústavněprávní konsekvence toliko tehdy, jestliže by soudy očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování nebo pokud by hodnocení důkazů a tomu odpovídající skutkové závěry byly výrazem zjevného faktického omylu či excesu; rozpor s požadavky ústavnosti (spravedlivého procesu) je dán také tehdy, jestliže odpovídající skutková zjištění a z nich vyvozené právní závěry soudy řádně (srozumitelně a přesvědčivě) ve svých rozhodnutích nezdůvodnily.
Nic takového však v projednávané věci dovodit nelze. Je evidentní, že soudy obou stupňů měly pro své konečné rozhodnutí dostatek důkazů, které tvoří ucelený řetězec, z něhož lze učinit závěr o vině stěžovatele. To ostatně konstatoval v napadeném rozhodnutí i odvolací soud, který ze skutkové věty pouze vypustil některé části skutkových zjištění, které byly neurčité. Přes tuto úpravu ale ponechal nezměněnu výši způsobené škody a v důsledku toho i použitou právní kvalifikaci. Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí je patrné, že soudy obou stupňů věnovaly náležitou pozornost i otázce hodnocení důkazů, velmi podrobně své úvahy popsaly a srozumitelně se vypořádaly s námitkami obhajoby. Dospěly tak k závěrům, jímž z hlediska ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. nelze nic vytknout. I kdyby napadené závěry byly kritizovatelné z hlediska správnosti, ústavněprávní rozměr má, jak bylo vyloženo výše, jen extrémní vybočení ze zákonného rámce provádění a hodnocení důkazů, takové pochybení ovšem v projednávaném případě zjištěno nebylo. Ohledně námitek uplatněných v ústavní stížnosti lze proto odkázat na odůvodnění obou rozsudků, která se s nimi dostatečně a srozumitelně vypořádávají.
Nelze ani přehlédnout, že soudy prvního a druhého stupně ve věci rozhodovaly znovu poté, co jejich předcházející odsuzující rozsudky byly dovolacím soudem zrušeny. Jak ovšem konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí, jímž odmítl dovolání stěžovatele (které stěžovatel ústavní stížností nenapadá ani vůči němu nevznáší žádné výhrady), vytknuté vady byly v novém řízení odstraněny, což se promítlo jednak v tom, že v novém pravomocném výroku o vině byl omezen okruh pojistných smluv, v souvislosti s nimiž stěžovatel spáchal trestný čin, a jednak v tom, že ve spojitosti s těmito pojistnými smlouvami byl omezen okruh nepravdivých údajů ovlivňujících jak otázku samotného uzavření pojistných smluv, tak otázku výše neoprávněně vyplaceného pojistného plnění. Nejvyšší soud tak neshledal důvod, aby do napadeného rozsudku odvolacího soudu jakkoli zasahoval, pouze se konkrétně vyjádřil k okolnostem svědčícím o úmyslu stěžovatele zatajit pojišťovnám své předchozí úrazy a sjednaná životní pojištění u jiných pojišťoven. Význam těchto okolností pro obchodní úvahy pojišťoven vyložil již ve svém předcházejícím zrušujícím rozhodnutí. Pokud tedy stěžovatel nyní znovu namítá, že nemůže být trestné, pokud v dotaznících neodpověděl na otázku, že má stejný typ pojištění sjednán i u dalších pojišťoven, Ústavní soud odkazuje na první rozhodnutí dovolacího soudu, který stejně jako soudy obou stupňů shledal, že zamlčení této okolnosti spadá pod zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. z., stejně jako pod ně nepochybně patří i neuvedení další podstatné okolnosti, že v minulosti utrpěl 12 úrazů, z toho 7 vážných s přiznanými trvalými následky. Pro posouzení věci je rozhodující zjištění, že pojišťovny by s ním v případě pravdivého zodpovězení otázek pojistné smlouvy neuzavřely.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení jakýchkoli ústavních práv stěžovatele, nezbylo mu, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu