ECLI:CZ:US:2008:2.US.850.08.1
sp. zn. II. ÚS 850/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem Horažďovice, Ševčíkova 38, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 31. 1. 2008 ve věci sp. zn. ZT 583/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, kterým měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, čl. 37 odst. 1, 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), v čl. 6 odst. 2 a 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 odst. 2 a 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Usnesením policejního orgánu - Služby kriminální policie a vyšetřování Strakonice ze dne 28. 12. 2007 bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu ublížení na zdraví dle §221 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví dle §202 trestního zákona. Napadeným usnesením státní zástupce dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu stěžovatelovu stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Hlavním předmětem výtek obsažených jak ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu, tak ve stížnost ústavní, je stěžovatelův nesouhlas s provedenou rekognicí in natura ze dne 21. 12. 2007, které se odmítl podrobit proto, že již byla k dispozici rekognice podle fotografie (jež však měla být provedena nezákonně). Stěžovatel s odkazem na zásadu nepřípustnosti nucení k sebeobviňování zdůrazňuje, že je rovněž nepřípustné nutit podezřelého k provedení rekognice in natura. Předmětná rekognice byla proto dle názoru stěžovatele provedena nezákonně, nehledě na další v ústavní stížnosti tvrzená pochybení orgánů činných v trestním řízení v rámci jejího provedení. Mimoto stěžovatel též poukazuje na skutečnost, že jeho obhájci nebylo umožněno účastnit se plánované rekognice, přestože se prostřednictvím advokáta JUDr. Josefa Šťastného z účasti omluvil, požádal o odročení, a omluvu posléze podepřel lékařským potvrzením. Stěžovatel je tak přesvědčen, že způsob provedení rekognice in natura je v dané věci důkazem, který nelze v trestním řízení dále použít a není možné na jeho základě ani zahájit trestní stíhání.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve vztahu k posuzované věci Ústavní soud především konstatuje, že ve své ustálené rozhodovací praxi zpravidla neshledal usnesení, kterým je zahajováno trestní stíhání konkrétní osoby, způsobilým k tomu, aby bylo podrobeno přezkumu na základě podané ústavní stížnosti. Například v usnesení ze dne 24. 11. 2005 ve věci sp. zn. III. ÚS 369/05 Ústavní soud konstatoval: "Usnesení o zahájení trestního stíhání svou podstatou představuje pouze primární procesní předpoklad nezbytný k tomu, aby trestní řízení v konkrétní věci bylo zahájeno a dále vedeno. Důvodnost zahájení trestního řízení je předmětem celého trestního řízení a zahájení trestního stíhání určité osoby pro konkrétní trestný čin neznamená, že takové posouzení jejího jednání je konečné, a to včetně právní kvalifikace předmětného skutku, a že by tak byl vysloven nezvratný závěr, že tato osoba se trestného činu dopustila. Trestní řízení jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces sestavený ze spolupůsobení a kontroly realizované jednotlivými orgány činnými v trestním řízení a v tomto procesu, který zahájením trestního stíhání teprve začíná, lze zpravidla i případné protiústavní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem. Ústavní soud, veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, proto shledává důvod pro svůj zásah, tj. pro vyhovění ústavní stížnosti, v této fázi trestního řízení toliko výjimečně."
Ústavní soud dále v této souvislosti v plném rozsahu odkazuje na usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03 (in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 32, str. 467), ve kterém podrobně vyhodnotil dosavadní judikaturu Ústavního soudu vztahující se k problematice zahájení trestního stíhání (či sdělení obvinění).
Vzhledem k výše uvedenému nemůže být v této fázi řízení považována za relevantní námitka stěžovatele ohledně nepoužitelnosti provedené rekognice jako důkazu, neboť k jejímu hodnocení jsou k dispozici další stadia probíhajícího trestního řízení.
Pokud se jedná o konkrétní námitky obsažené v projednávané ústavní stížnosti, Ústavní soud konstatuje, že se jedná o opakování námitek, se kterými se již ústavně konformním způsobem vyrovnalo okresní státní zastupitelství v odůvodnění napadeného usnesení. Shodnými námitkami stěžovatele se již, a to s poukazem na svoji dosavadní judikaturu týkající se problematiky porušení zásady nepřípustnosti donucování k sebeobvinění, zabýval i Ústavní soud ve věci sp. zn. III. ÚS 849/08, kterým bylo odmítnuto obsahově obdobné podání stěžovatele.
Ústavní soud neshledal důvod se od názorů zde vyslovených odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu