ECLI:CZ:US:2008:2.US.853.08.1
sp. zn. II. ÚS 853/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze, směřující proti postupu ministra vnitra České republiky a Policie České republiky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud konstatoval, že přípisem Ministerstva vnitra č. j. MV-7617-4/KM-2008 ze dne 31. 1. 2008 a výzvou ke kontaktu policejního orgánu Policie ČR v Praze 7, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, č. j. ČTS: OKFK-51/TČ-20-2008 ze dne 10. 1. 2008 byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; sám tvrdí rozpor s ústavními principy a právy obsaženými ve článku 2 odst. 1 a 3 Ústavy ČR, a čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V podání stěžovatel uvedl, že dne 10. 1. 2008 mu byla faxem doručena výzva č. j. ČTS: OKFK-51/TČ-20-2008, datovaná dnem 10. 1. 2008, aby kontaktoval v ní jmenovaného policejního radu z útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, a dohodl s ním termín podání vysvětlení podle §158 odst. 3 trestního řádu. Čeho konkrétně se mělo vysvětlení týkat, ve výzvě uvedeno nebylo. Následně pak byla (dne 14. 1. 2008) výzva doručena ještě do advokátní kanceláře stěžovatele policistou z uvedeného útvaru. Stěžovatel na výzvu reagoval tak, že se prostřednictvím svého zástupce obrátil na ministra vnitra ČR a místopředsedu ODS. Upozornil ho na "trvající nestandardní postupy některých orgánů státní správy", čímž mínil neoznačení předmětu podání vysvětlení. To je totiž postup, který zjevně zkracuje stěžovatele v právu na právní pomoc při jednání s veřejnou správou a který má politické pozadí. Jde podle něj o zneužívání státní moci, resp. pokračování v něm i po konci vlády České strany sociálně demokratické, proti níž vede majetkové spory. Proti očekávání stěžovatele však Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem č. j. MV-7617-4/KM-2008 ze dne 31. 1. 2008, že se věcí zabývat nebude, neboť k tomu není věcně příslušné, a podání postupuje k vyřízení náměstkovi policejního prezidenta pro trestní řízení.
Soudce zpravodaj u každého přiděleného návrhu nejprve zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení, a tedy zda je možné návrh přezkoumat z hlediska jeho obsahu nebo je nutno postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a návrh bez dalšího odmítnout. V dané věci dospěl k závěru, že předpoklady meritorního zkoumání splněny nejsou.
Podmínkou ústavní stížnosti podané podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je zásah orgánu veřejné moci, porušující základní právo nebo svobodu.
Takový zásah může mít podobu rozhodnutí, opatření nebo jiného zásahu orgánu veřejné moci. Přitom ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; v zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, str. 243).
Za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze označit akty orgánů veřejné moci vydané jimi v soudním či správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob. Není přitom důležité, jak je akt označen (rozhodnutí, jmenování, udělení, opatření, dohoda, usnesení, výměr, rozkaz, zřízení, výnos, potvrzení, oběžník, upozornění, výzva, příkaz, výpověď, oznámení, souhlas, stvrzenka, výmaz, atd.). Podstatné je, zda takovým aktem bylo autoritativním způsobem zasaženo do právní sféry fyzické nebo právnické osoby. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je pak nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 233/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 27, str. 337).
Stěžovatelem napadená "výzva ke kontaktu", jakož i napadené sdělení ministerstva o postoupení věci, mezi shora definovaná konání veřejné správy nepatří. Nejde ani o rozhodnutí ani o jiný zásah, u kterých by bylo možno vůbec uvažovat o způsobilosti zasáhnout do práv stěžovatele, natož pak do práv základních. Prvý přípis dokládá snahu vyšetřovatele navázat se stěžovatelem kontakt za účelem dohodnutí se na termínu úkonu "předpřípravného" řízení trestního, druhý přípis pak je vyrozuměním o chybějící věcné příslušnosti ministra zabývat se stěžovatelovým podáním a o postoupení kompetentnímu orgánu. Jedná se svým charakterem o pouhé informace nezakládající, neměnící, nerušící ani autoritativně nepotvrzující konkrétní právní vztahy. Jejich přezkum Ústavním soudem je proto vyloučen.
Protože k projednání předmětného návrhu není Ústavní soud příslušný, soudce zpravodaj jej s odkazem na ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Budiž doplněno, že vůči napadené "výzvě ke kontaktu" byl navíc návrh podán dlouho po uplynutí 60 denní lhůty od jejího doručení stěžovateli (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), což by bylo další překážkou věcného zkoumání [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
K připojenému návrhu stěžovatele na postoupení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce soudce zpravodaj konstatuje, že žádná taková předběžná otázka nebyla v textu podání formulována, ba dokonce ani naznačena. Již proto nemělo smysl se jím jakkoliv zabývat. Totéž platí i pro připojenou námitku podjatosti osoby předsedy Ústavního soudu, neboť ten žádné úkony v dané stěžovatelově věci neprováděl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj