ECLI:CZ:US:2008:2.US.906.08.1
sp. zn. II. ÚS 906/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti JUDr. R. L., advokátky, zastoupené Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem Politických vězňů 98, Kolín, proti výroku III. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008 č. j. 6 Azs 119/2007-55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku usnesení Nejvyššího správního soudu s tím, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
Napadeným výrokem usnesení Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce, coby ustanovené zástupkyni žalobce pro řízení o kasační stížnosti (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, č. j. 56 Az 132/2007-36), odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Nejvyšší správní soud zástupkyni odměnu podle §35 odst. 8 s. ř. s. nepřiznal, "jelikož netvrdila a ani neprokázala, že by v souladu s §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif"), proběhla první porada s klientem, jak uvedené ustanovení ukládá."
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí o nepřiznání částky (odměny) ve výši 2.400,- Kč, kterou lze označit za zcela bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, I. ÚS 931/08 a mnoho dalších) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadená rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Obsahem ústavní stížnosti je pouze stěžovatelčin nesouhlas s výkladem ustanovení §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění podaným Nejvyšším správním soudem, resp. s právním názorem, že předpokladem pro odměnu ustanovenému zástupci soudem dle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu bylo v případě stěžovatelky uskutečnění první porady s klientem (se žalobcem). Stěžovatelka se omezuje toliko na deklaraci nesouhlasného interpretačního stanoviska, aniž by snesla jakýkoli (interpretační) argument. V této souvislosti je třeba připomenout, že skutečnost, že stěžovatelka zastává výklad, lišící se od výkladu přijatého v dotčeném rozhodnutí, sama o sobě není důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti. Ústavní soud není v zásadě oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování obecných soudů tím, že je instruuje, jakým způsobem je třeba na řešení dané právní otázky nahlížet.
Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv, jichž se stěžovatelka dovolává, zjevně nedošlo, a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že Nejvyšší správní soud ve svém právním názoru vycházel zřejmě z argumentace vyjádřené v judikatuře obecných soudů (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 4 To 164/2000), že "provedení první porady s klientem je nutnou podmínkou k tomu, aby obhájci mohla být přiznána odměna za úkon právní služby dle §11 odst. 1 písm. b) OAV - první porada s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby. Důsledný jazykový, logický a systematický výklad tohoto ustanovení neumožňuje učinit závěr o možnosti přiznání odměny pouze za převzetí a přípravu obhajoby v případě obhájce ustanoveného soudem, neboť ty jsou zahrnuty v položce "první porada s klientem". Při opačném výkladu by totiž nemělo opodstatnění rozlišení úkonů právní služby pod písm. a), kdy jde v trestních věcech o případ obhajoby na základě smlouvy, takže autor právní normy předpokládá u vzniku smluvního vztahu kontakt obhájce s klientem, na rozdíl od písm. b), kdy jde o problematiku obhájce ustanoveného soudem, přičemž zde k přiznání odměny za převzetí a přípravu obhajoby zákonodárce požaduje realizaci první porady s klientem. Tímto rozlišením měl autor právní normy zjevně v úmyslu působit proti formálnímu přístupu k obhajobě v případě obhájců ustanovených soudem a přimět obhájce k faktickému kontaktu s klientem v rámci první porady s klientem, od dalších porad, které jsou pro účely odměny uznány jako úkon právní služby pouze v případech, přesahující-li jednu hodinu [písm. c)]." K tomu Ústavní soud dodává, že ve své podstatě o jinou situaci by se mohlo jednat tehdy, kdy by k první poradě s klientem nemohlo dojít ze subjektivních důvodů (zastoupený či obhajovaný odmítne poradu s ustanoveným zástupcem či obhájcem) či z důvodů objektivních (stav zastoupeného či obhajovaného, který neumožňuje verbální komunikaci, neznámý pobyt, duševní porucha, který smysl porady s ustanoveným zástupcem vylučuje, nezletilý nižšího věku a nižší rozumové vyspělosti aj.). Ve vztahu k takové situaci již judikatura obecných soudů dovodila, že za úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu lze pokládat přípravu a převzetí zastoupení i bez vykonání první porady, avšak pouze za splnění předpokladu, že ustanovený zástupce vyvine jinou faktickou činnost směřující k přípravě a převzetí zastoupení (srov. např. usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne ze dne 28. 12. 2007, č. j. L 468/2005-17, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2008, č. j. 13 Co 28/2008-23, usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 25.9.2007, č. j. 2 L 25/2007-8, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.10.2007, č. j. 26 Co 661/2007-17, aprobované z ústavně právních hledisek usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 931/2008 a IV. ÚS 3107/07). V posuzované věci však stěžovatelka netvrdila, že by první schůzce se zastoupeným bránila subjektivní či objektivní překážka, jen uváděla, že provedení porady s klientem není podmínkou naplnění §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu