ECLI:CZ:US:2008:2.US.976.08.1
sp. zn. II. ÚS 976/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála 397, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2008 č. j. 25 Cdo 657/2006-138, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, kterým se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni (stěžovatelce) částku 95.625,- Kč, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku zrušen a věc se v tomto rozsahu vrátila tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání vedlejšího účastníka (město Hradec Králové) proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti prvního žalovaného zaplatit žalobkyni částku 31.875,- Kč, bylo napadeným rozsudkem odmítnuto.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek daných jeho ustanovením §75 odst. 1.
Za dané procesní situace nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost - pokud směřuje proti napadenému rozsudku Nejvyššího soudu - je nepřípustná.
Ústavní stížnost je fyzická osoba nebo právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Podle §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, neboť shora uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl předchozí rozsudek odvolacího soudu (v konkrétní části) zrušen a bylo rozhodnuto o vrácení věci odvolacímu soudu, který bude v rámci pokračujícího řízení ve věci znovu jednat a rozhodovat. Stěžovatelce se tedy v tomto dalším řízení znovu otevírá možnost v plné míře uplatnit svá procesní práva. Ústavní stížnost byla proto podána předčasně, jelikož stěžovatelka nevyčerpala, a v době podání ústavní stížnosti ani nemohla vyčerpat, všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jejích práv.
Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že v předmětné věci bude dále vedeno řízení před soudem druhého stupně. Přestože právní názor vyslovený v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu je pro další řízení před odvolacím soudem závazný, Ústavní soud není oprávněn s ohledem na své kompetence zasahovat do probíhajícího řízení a věc posuzovat ještě před vyčerpáním všech zákonem stanovených prostředků. Nelze ani automaticky předpokládat, že soud rozhodne v souladu se závěry dovolacího soudu. Rozhodnutí obecných soudů je výsledkem procesu skutkového zjišťování a hodnocení důkazů, které posléze nachází svůj odraz v právním posouzení. Stěžovatelka coby účastník řízení může v dalším průběhu řízení disponovat všemi svými procesními právy. Krom jiného má možnost uplatňovat své námitky či vznášet důkazy, které mohou vyvrátit skutková zjištění, na jejichž základě byly postaveny právní závěry dovolacího soudu. Rovněž má právo podat proti novým rozhodnutím opravné prostředky a je jí zachována možnost podat proti budoucímu konečnému rozhodnutí ve věci ústavní stížnost. Teprve v okamžiku, až bude řízení definitivně ukončeno, by se Ústavní soud mohl, s ohledem na zásadu subsidiarity, ústavní stížností zabývat meritorně.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný (srov. obdobně ustálenou judikaturu Ústavního soudu, např. usnesení sp. zn. I. ÚS 86/06, II. ÚS 451/08).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj