ECLI:CZ:US:2008:3.US.1351.08.1
sp. zn. III. ÚS 1351/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. července 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele EUCON, spol. s r. o., Praha 3, Chlumova 16, zastoupeného JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Blanická 28, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2008 č. j. 1 Cmo 159/2007-98 a Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006 č. j. 37 Cm 68/2005-59, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení trpí vadami, které porušují jeho právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud jde o soud I. stupně, považuje jeho rozsudek "za překvapivý" a nedostatečně odůvodněný v posouzení uplatněného nároku - jako práva na vydání majetkového prospěchu, získaného na úkor žalobce. O tom, že původně požadované plnění na základě smlouvy o dílo bude přiznáno jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení nebyl žalovaný poučen, s touto problematikou se dostatečně nevypořádal ani soud odvolací, který rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. V řízení nebyly řádně zhodnoceny také údaje o vlastnictví stavby, na níž žalobce určité práce konal, stejně jako nebyly v dostatečném rozsahu učiněny důkazy o vytknutých vadách provedených prací, které žalobce neodstranil. Dále poukázal na výroky o příslušenství žalované a přisouzené částky - dle jeho názoru stanovená sazba úroků z prodlení je v rozporu s obsahem odůvodnění, soud její výši opravil po vyhlášení rozsudku, což však neučinil opravným usnesením. I zde odvolací soud příslušný výrok soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný s tím, že jej přezkoumal, avšak i když před jednáním na výši a způsob opravy byl upozorněn, k této námitce se v odůvodnění nevyjádřil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 37 Cm 68/2005 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se všemi uplatněnými námitkami žalovaného, nyní stěžovatele, zabýval a důvodně rozsudek Městského soudu v Praze jako věcně správný ve věci samé potvrdil. Pokud jde o výhradu, týkající se právního posouzení uplatněného nároku, pak je třeba poukázat na skutečnost, že tuto již stěžovatel uplatnil ve svém odvolání a Vrchní soud v Praze se s ní po přezkoumání rozsudku soudu I. stupně také vypořádal - nelze tedy přiznání uplatněného nároku dle §451 odst. 1 a 2 občanského zákona považovat za "překvapivé rozhodnutí", jak stěžovatel tvrdí. K námitce proti výši přisouzeného příslušenství ze žalované a přiznané částky 180.540,- Kč nutno uvést, že soud I. stupně, který o tomto příslušenství, jež bylo uplatněno ve výši 0,05 % z dlužné částky denně, rozhodl sice tak, že je s poukazem na aplikovaná právní ustanovení přiznal ve výši 7,5 % a 5,5% z uznaných nároků za dobu od 1. 2. 2002 a od 21. 5. 2002 do zaplacení, to však představuje roční úrok z prodlení mnohem nižší, než byl žalobou požadován, což je také úrok pro žalovaného, tj. nyní stěžovatele, podstatně výhodnější. Pokud je dále v ústavní stížnosti namítán nesprávný postup soudce jmenovaného soudu I. stupně při opravě výroku rozhodnutí o příslušenství, pak z obsahu odvolání i protokolu o jednání odvolacího soudu nebyly takové námitky či návrhy na postup dle §40 odst. 3 občanského soudního řádu zjištěny a nárok na tvrzenou ochranu práva tedy nebyl uplatněn tak, jak má na mysli §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 117/2000). Lze dodat, že i označené pochybení v postupu soudce při opravě části výroku by v předmětné věci, přezkoumané a rozhodnuté odvolacím soudem, nemohlo být již způsobilé do tvrzených práv stěžovatele zasáhnout.
Pro shora uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) výše citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu