ECLI:CZ:US:2008:3.US.1580.08.1
sp. zn. III. ÚS 1580/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. Ch., právně zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Vaňkem, se sídlem Karlovo nám. 28/559, Praha 2, směřující proti třem usnesením Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne 26. 2. 2008 sp. zn. ČTS UOOZ-115/V7-2006, kterými byly zajištěny 1) peněžní prostředky na účtu, znějícím na jméno stěžovatele, vedeném u GE Money Bank a. s., č. ú. 2399517544/0600 a peněžní prostředky dodatečné došlé na tento účet, 2) peněžní prostředky na účtu, znějícím na jméno stěžovatele, vedeném u Raiffeisenbank a. s., č. ú. 1122003327/5500 a peněžní prostředky dodatečné došlé na tento účet a 3) zaknihované cenné papíry vedené na majetkovém účtu vlastníka č. 4431 u Raiffeisenbank a. s., znějícím na jméno stěžovatele, a to Raiffeisen - korunový balancovaný fond, ISIN: AT0000A063V6 - podílový list - počet PL: 297,029 a Raiffeisen - korunový akciový fond, ISIN: AT0000A063S2 - podílový list, počet PL: 197,044, a proti třem usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2008 č. j. 4 To 251/2008-31, č. j. 4 To 249/2008-21 a č. j. 4 To 254/2008-46, jimiž byla zamítnuta stížnost proti výše uvedeným rozhodnutím policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky a o zajištění zaknihovaných cenných papírů, za účasti 1. Krajského soudu v Českých Budějovicích a 2. Policie České republiky, Služba kriminální policie a vyšetřování, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení, neboť má zato, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek, zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tvrdí též, že byl porušen článek 4 odst. 1 Listiny ("Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod") a článek 26 odst. 1 Listiny ("Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost").
II.
Z obsahu ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení Ústavní soud zjistil:
Stěžovatel S. Ch. (společně se spoluobviněným A. M.) je od 26. 2. 2008 stíhán policejním orgánem jako obviněný pro trestné činy vydírání dle §235 odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákona a obchodování s lidmi dle §232a odst. 2, písm. c), odst. 4, písm. c) tr. zákona. Těchto trestných činů se měl dopustit (zkráceně řečeno) tím, že jako člen organizované skupiny působící na území České republiky a na území Ukrajiny v období nejméně od roku 2001 do současné doby měl na Ukrajině najímat pracovníky různých dělnických profesí, zprostředkoval jim zaměstnání u různých firem v České republice, a využíváním jejich závislosti a výhrůžkami je nutit pracovat za neúnosných pracovních podmínek, nutil je pracovat přesčas bez nároku na řádný odpočinek, dovolenou a řádné nemocenské dávky a takto měl kořistit z jejich práce. V rámci tohoto trestního stíhání byl stěžovatel vzat do vazby, v níž se doposud nachází. Stěžovatel tuto trestnou činnost popírá.
Dne 26. 2. 2008 vydal policejní orgán se souhlasem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích tři rozhodnutí blíže označená v záhlaví tohoto usnesení, jimiž zajistil peněžní prostředky na účtu u banky a zaknihované cenné papíry, jejichž vlastníkem je stěžovatel. Proti těmto rozhodnutím policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou dne 24. 4. 2008 zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích třemi rozhodnutími blíže označenými v záhlaví tohoto usnesení.
III.
Stěžovatel tvrdí, že ústavní stížností napadená rozhodnutí zasáhla do jeho vlastnického práva, protože orgány činné v trestním řízení nerespektovaly ustanovení §79a odst. 2 a §79c odst. 4 trestního řádu. Usnesení o zajištění peněžních prostředků na účtech u bank a zajištění zaknihovaných cenných papírů prý nesplňují základní zákonné náležitosti zejména tím, že nestanoví přesné peněžní částky, na které se zajištění vztahuje. Orgány činné v trestním řízení nebyly prý schopné v době vydání napadených rozhodnutí stanovit ani výši údajného výnosu z trestné činnosti. Proto nelze vzájemně porovnat výši zajištěného majetku a výši údajného výnosu z trestné činnosti. Proto stěžovatel soudí, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a nezákonná.
Stěžovatel nesouhlasí s tím, že zajištěné prostředky jsou výnosem z trestné činnosti.
Vlastnické právo stěžovatele bylo prý omezeno napadenými rozhodnutími nepřiměřeně. Stěžovatel byl hlavním živitelem rodiny, převážně zajišťoval výživu své manželky a dvou dětí, kteří s ním žijí v České republice. Protože manželce stěžovatele S. Ch. byly rovněž zajištěny její peněžní prostředky, ocitla se prý rodina stěžovatele v hmotné nouzi.
Stěžovatel navíc poukazuje i na to, že zajištěním majetku, k němuž došlo jiným rozhodnutím policejního orgánu, byla postižena též obchodní společnost UNITEX cz s. r. o., která prý v důsledku toho není schopna hradit mzdy cca 250 pracovníkům, odvádět sociální dávky a plnit daňové povinnosti; stěžovatel je jejím společníkem a tudíž ve svém důsledku je i on tímto postupem postižen na svých právech. Tento postup ohrožuje podnikání a je pro firmu likvidační.
Stěžovatel vyslovuje své přesvědčení, že "základní výživa rodiny je nezbytná, stejně jako vyplácení mezd a hrazení daní", a proto by prý orgány činné v trestním řízení měly při zajišťování majetku postupovat "s určitou mírou přiměřenosti. V daném případě chybí rozumný vztah proporcionality a sledovaných cílů".
IV.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení. Tato vyjádření popisují faktický průběh trestního stíhání a vysvětlují důvody, jež vedly orgány činné v trestním řízení k vydání napadených rozhodnutí, která pokládají za zákonná.
Protože tato vyjádření neobsahují žádné nové skutečnosti, s nimiž by stěžovatel nebyl seznámen, nezasílal je Ústavní soud stěžovateli k replice. Právní zástupce stěžovatele se s těmito vyjádřeními osobně seznámil dne 22. 9. 2008 nahlédnutím do spisu Ústavního soudu a pořízením fotokopií a neuplatnil k nim žádné stanovisko.
V.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy")]. Není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat; pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud také opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257) nebo jestliže by byly výrazem libovůle.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
V mezích takto limitovaného přezkumu byla posouzena stěžovatelova stížnost, a to jako zjevně neopodstatněná.
Smyslem a účelem institutů zajištění peněžních prostředků na účtu u banky a zajištění zaknihovaných cenných papírů, jak jsou upraveny ustanoveními §79a a §79c tr. řádu, je omezení dispozičního práva majitele bankovního účtu a majitele cenných papírů k těmto prostředkům z důvodů zde taxativně uvedených, tj. pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu (zaknihované cenné papíry) jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (zaknihovaných cenných papírů) pro účely trestního řízení již není třeba, nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, pak příslušný orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo omezí (§79 odst. 3 tr. řádu). Takto může tento orgán rozhodnout i z podnětu žádosti majitele účtu o zrušení nebo omezení zajištění (§79a odst. 4 tr. řádu).
Je obecně uznáváno, že vyložená ustanovení trestního řádu představují ústavně konformní výjimku z ochrany vlastnictví, která je při zachování určitých podmínek pokládána za přiměřenou cíli, sledovanému touto právní úpravou. Při naplnění zmíněných podmínek pak ingerence Ústavního soudu není namístě, a to již z toho důvodu, že by takovým postupem předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení a zasáhl by tak do nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů, což mu nepřísluší. Ústavní soud je oprávněn se zabývat toliko otázkou, zda ustanovení trestního řádu byla vyložena a aplikována ústavně konformním způsobem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 459/03, III. ÚS 1045/08).
Jak vyplývá z dikce uvedených ustanovení trestního řádu, je věcí úvahy rozhodujícího orgánu, zda nadále trvá potřeba zajištění peněžních prostředků pro účely trestního řízení. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z odůvodnění napadených usnesení, je důvodem zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatele trvající důvodné podezření, že předmětné peněžní prostředky jsou výnosem stěžovatelovy trestné činnosti.
V usnesení sp. zn. I. ÚS 723/02 Ústavní soud konstatoval, že zásah státu omezující základní práva musí vždy respektovat přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce; musí proto existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Tato podmínka v daném případě byla dodržena. Obviněný je stíhán pro závažnou trestnou činnost, z níž mu měl podle zjištění policejního orgánu plynout výnos ve výši nejméně 20 milionů Kč. Vzhledem k dosud neukončenému vyšetřování nelze v současné době přesně vyčíslit celkovou výši kriminálního výnosu, to však není nezbytná podmínka pro zajištění majetkových hodnot; vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl v inkriminované době jiné zdroje příjmů, než ty, u nichž je důvodně předpokládáno, že pocházejí z trestné činnosti, jeví se výše zajištěných majetkových hodnot jako přiměřená.
Ze všech napadených rozhodnutí jsou zcela zřejmé důvody zajištění majetkových hodnot, odůvodnění rozhodnutí obsahují i údaje o zcela konkrétních skutečnostech vedoucích k vyššímu stupni podezření o "spojitosti" s konkrétní trestnou činností. Ústavní soud odkazuje na napadená rozhodnutí a má za to, že orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti řádného a srozumitelného odůvodnění jejich rozhodnutí (a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o rozhodnutí stojící na úvaze o určité míře pravděpodobnosti, nikoliv na jistotě, která je vlastní teprve rozhodnutím meritorním).
Stěžovateli lze připomenout, že závěr o zajištění majetkových hodnot není konečný a nezvratný a může být v dalším průběhu trestního stíhání změněn. Je tedy plně na orgánech činných v trestním řízení, aby podle stavu a průběhu trestního řízení rozpoznaly, kdy již zajištění není třeba a zajištění buď zrušily nebo omezily (§79a odst. 3 tr. ř.); ostatně majitel zajištěných prostředků má podle ust. §79a odst. 4 tr. ř. právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
Vycházeje ze shora uvedených úvah, má Ústavní soud zato, že rozhodující orgány (policejní orgán, státní zástupce i soud) dodržely zákonný postup a dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat uvedená zákonná ustanovení ústavně konformním způsobem. Ústavní soud v posuzovaném případě nezjistil v postupu orgánů činných v trestním řízení libovůli nebo porušení procesních principů obsažených v ústavním pořádku.
Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu