ECLI:CZ:US:2008:3.US.585.08.1
sp. zn. III. ÚS 585/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Michalem Solichem, advokátem v Hradci Králové, Československé armády 556, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 1 T 54/96 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007 sp. zn. 8 To 527/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3. 3. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele byly porušeny čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i čl. 4 odst. 3, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z předložených kopií rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 1 T 54/96 rozhodl o propuštění stěžovatele (odsouzeného) z ochranného protitoxikomanického léčení v ústavní formě, a to pro nemožnost dosáhnout účelu ochranného léčení. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007 sp. zn. 8 To 527/2007 zamítnuta z důvodu podání osobou neoprávněnou (stěžovatel podal stížnost ve svůj neprospěch).
V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že postup druhostupňového soudu je v rozporu s revizním principem. Poukázal na to, že dle poučení byla stížnost přípustná a rovněž dle §142 odst. 1 trestního řádu je stěžovatel osobou oprávněnou. Namítl, že stížnost podal pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost prvostupňového usnesení, tj. z ryze právních důvodů a nikoliv skutkových. Stěžovatel dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 1998 sp. zn. II. ÚS 122/1996 a věc Evropského soudu pro lidská práva Lorsé a spol. proti Nizozemí a uvedl, že druhostupňový soud se nezabýval rozporností znaleckých posudků. Stěžovatel uvedl, že měl zájem se léčit.
Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Ústavní soud v daném případě porušení základních práv a svobod neshledal.
K prvostupňovému rozhodnutí stěžovatel toliko uvedl, že měl zájem se léčit. Ústavní soud přezkoumal napadené prvostupňové rozhodnutí a dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele je pouhou polemikou se závěry obvodního soudu. Prvostupňový soud na základě zjištěných skutečností (včetně jednání stěžovatele) a znaleckých posudků rozhodl o propuštění stěžovatele z ochranného léčení v ústavní formě a své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil. V rozhodnutí nelze spatřovat bezdůvodnost, nelogičnost či dokonce libovůli. Rovněž je z rozhodnutí zřejmé poučení (informování) stěžovatele o možnosti využití ambulantních či ústavních služeb dobrovolně, tj. při vlastní motivaci a vůli abstinovat (jejichž výrazný nedostatek vedl právě k závěru o neúčelnosti léčení).
Stěžovatel dále brojil proti druhostupňovému rozhodnutí, když dle jeho názoru mělo dojít k přezkumu prvostupňového rozhodnutí a nikoliv k zamítnutí stížnosti pro nedostatek legitimace. Ani v tomto případě Ústavní soud nemá za to, že by došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Městský soud dostatečně vyložil svůj závěr, že propuštění stěžovatele z ochranného léčení je (zde) rozhodnutím v jeho prospěch. S těmito závěry se Ústavní soud ztotožňuje - uložením ochranného léčení v ústavní formě dochází k omezení osobní svobody a dalších práv stěžovatele, ochranné léčení je druhem trestněprávní sankce a je vynutitelné státní mocí. V daném případě neshledal Ústavní soud postup druhostupňového soudu dle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako vybočující z ústavních kautel.
Protože nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, postupoval Ústavní soud dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu