ECLI:CZ:US:2008:4.US.1290.08.2
sp. zn. IV. ÚS 1290/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatelky ANIMATRANS, s. r. o., Skuherského 47, České Budějovice, právně zastoupené advokátkou Mgr. Monikou Staňkovou, Chelčického 8, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2008 sp. zn. 28 Cdo 2529/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 26. 5. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl Nejvyšší soud ve výroku I tak, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2006 č.j. 19 Co 1162/2006-151 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2006 č.j. 24 C 418/2004-128 se ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci (stěžovatelce) částku 200.000,- Kč s příslušenstvím a v potvrzujícím rozsudku odvolacího soudu ohledně této částky, jakož i ve výrocích rozsudků obou instancí o nákladech řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Výrokem II pak rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání žalované se v části, směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalované o povinnosti žalobce zaplatit žalované částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, odmítá.
II.
Stěžovatelka se svým návrhem domáhá zrušení napadeného rozsudku Nejvyššího soudu jako celku, tzn., že nerozlišuje mezi výroky I. a II. napadeného rozhodnutí. Z právní argumentace obsažené v ústavní stížnosti je však zjevné, že brojí primárně proti té části rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se zrcadlí ve výroku I. Jak plyne z výše uvedeného, Nejvyšší soud rozhodnutí nižších soudů částečně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Je tedy zřejmé, že řízení před obecnými soudy nelze v této části považovat za skončené a nebyla tak naplněna podmínka subsidiarity ústavní stížnosti, z níž vychází též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Opětovně je tak nutno zdůraznit, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Ústavní soud proto ústavní stížnost ve vztahu k výroku I napadeného rozsudku Nejvyššího soudu odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Z pohledu žalované nebylo jí podané dovolání úspěšné zcela, neboť Nejvyšší soud její návrh částečně odmítl, a to v části směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba žalované o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalované částku 100.000,- Kč. Stěžovatelka ve svém návrhu k tomuto výroku Nejvyššího soudu nijak neargumentuje a bylo by nelogické, pokud by se domáhala zrušení výroku, kterým byla zamítnuta žaloba, ukládající jí povinnost zaplatit žalované částku 100.000,- Kč. Z ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"). Z výroku II napadeného rozsudku je zjevné, že žádné právo stěžovatelky jím být dotčeno nemohlo, a ta to ve svém návrhu ani netvrdí. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že v této části byla ústavní stížnost podaná osobou zjevně neoprávněnou a v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu ji odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj