ECLI:CZ:US:2008:4.US.1349.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1349/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DesiCom 2000, s.r.o., se sídlem Praha 9, Českomoravská 12, IČ: 257 53 045, zastoupené Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 8, Křižíkova 16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 399/2007-67 ze dne 17. března 2008 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 173/2006-40 ze dne 13. prosince 2006, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 173/2006-40 ze dne 13. prosince 2006, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. června 2008 se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, tedy práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Stěžovatelka ústavní stížnost spojila s návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 173/2006-40 ze dne 13. prosince 2006 podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu z důvodu, že na jeho základě je nařízena exekuce.
Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 173/2006 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že obchodní firma Maloobchodní prodej tisku, s. r. o. podala dne 17. února 2006 k Městskému soudu v Praze návrh na vydání platebního rozkazu, kterým by soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit 125 854 Kč s přísl. z důvodu nezaplacené faktury za pronájem reklamních ploch za měsíce srpen a září 2005. Městský soud v Praze platebním rozkazem č. j. 61 Ro 542/2006-26 ze dne 9. května 2006 uložil stěžovatelce žalovanou částku s přísl. zaplatit. Městský soud adresoval platební rozkaz na adresu stěžovatelky, uvedenou ve výpise z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 67104 - Praha 9, Českomoravská 12. Obálky s písemnostmi (zásilky) odeslané dne 11. května 2006 a dne 7. června 2006, které byly na doručence opatřeny pokynem soudu: "uložit, i když je adresát neznámý nebo se odstěhoval", byly z důvodu, že adresát nebyl zastižen, uloženy a po uplynutí úložní doby vráceny zpět městskému soudu. Protože nedošlo k doručení platebního rozkazu, městský soud usnesením č. j. 61 Ro 542/2006-33 ze dne 29. června 2006 vydaný platební rozkaz zrušil. Zásilkou odeslanou dne 12. září 2006, opět na obálce označenou pokynem: "uložit, i když je adresát neznámý nebo se odstěhoval", doručoval městský soud stěžovatelce předvolání k jednání na den 13. prosince 2006. Zásilka byla soudu vrácena z důvodu, že nebyla vyzvednuta. Stěžovatelka se totiž zdržovala na jiné adrese, než bylo uvedeno v obchodním rejstříku a u České pošty, s. p. požádala od roku 2003 o dosílání všech došlých zásilek na adresu Na Maninách 881/8, Praha 7 (č. listu 56). Dle dispozice odesílatele byly zásilky doručované soudem prvního stupně stěžovatelce uloženy vždy na dodací poště Praha 9 po dobu úložní doby. Městský soud v Praze dne 13. prosince 2006 pod č. j. 49 Cm 173/2006-40 vydal rozsudek pro zmeškání, kterým stěžovatelce uložil zaplatit Kč 125 584,- s přísl. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. ledna 2007, přičemž stěžovatelce byl doručen ve smyslu ustanovení §47 o. s. ř. Dne 19. října 2007 nahlédla do soudního spisu advokátka Mgr. Bohdana Hejduková, která stěžovatelku právně zastupuje a současně jí byl rozsudek soudu prvního stupně předán. Dne 7. listopadu 2007 podala stěžovatelka proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 11 Cmo 399/2007-67 ze dne 17. března 2008 odmítl jako opožděné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala průběh řízení před obecnými soudy a uvedla, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro vznik fikce doručení rozsudku pro zmeškání a potažmo i pro jeho vykonatelnost. Stěžovatelka měla řádně zřízenu dosílku a tím učinila vše, co podle svého svědomí a vědomí učinit mohla, aby jí byly veškeré zásilky řádně doručovány. Za situace, kdy nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, nelze takový proces shledávat spravedlivým.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak už Ústavní soud opakovaně judikoval, jeho úkolem je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených zejména v ústavním pořádku České republiky. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Prostor k jeho zásahu je dán pouze tehdy, kdy skutkové (a následně právní) závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (provedenými důkazy) anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 34, str. 257).
Jinými slovy řečeno, zásah ze strany Ústavního soudu připadá v úvahu teprve v případě zásadních vad v daném hodnotícím procesu, což obvykle nastává, když soudní rozhodnutí v příslušném ohledu postrádá adekvátní odůvodnění a soudní rozhodování tak vykazuje znaky libovůle, nebo v případě, kdy hodnocení důkazů nese známky zjevného faktického omylu nebo je zatíženo evidentní logickou chybou. Žádné takové pochybení ovšem Ústavní soud ve zkoumané věci nezjistil.
Ústavní soud konstatuje, že podanou ústavní stížností stěžovatelka toliko pokračuje v polemice s právními závěry, ke kterým v rovině podústavního práva dospěly obecné soudy. Stěžovatelka očekává, že Ústavní soud podrobí rozhodnutí obecných soudů dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Stěžovatelka přitom sice proti rozsudku pro zmeškání podala odvolání, avšak nespojila ho s návrhem na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu ustanovení §58 o. s. ř. Z odůvodnění unesení odvolacího soudu vyplývá, že ve věci rozhodující soud se odvoláním stěžovatelky podrobně zabýval a své rozhodnutí, proč je považuje za opožděné, náležitě odůvodnil Ústavní soud pak v celkovém zhodnocení poměrů stěžovatelky a důvodnosti uplatňování práva z hlediska podmínek aplikace ustanovení 47 odst. 4 o. s. ř. exces z předvídatelného nazírání či aplikační libovůli neshledal. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod pro podání ústavní stížnosti. Lze uzavřít, že napadenými rozhodnutími ke stěžovatelkou tvrzeným zásahům do základních práv zaručených ústavním pořádkem nedošlo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 173/2006-40 ze dne 13. prosince 2006 Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu