ECLI:CZ:US:2008:4.US.2184.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2184/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti V. M., zastoupeného Narcisem Tomáškem, advokátem, AK se sídlem v Děčíně I, Masarykovo náměstí 193/20, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008 sp. zn. 6 Tdo 581/2008, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2007 sp. zn. 11 To 463/2007 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 6. 2007 čj. 2 T 47/2007-76 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 26. 8. 2008 se V. M. (dále též "stěžovatel", případně "obviněný") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 47/2007.
II.
Z napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 47/2007 vyplývá, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 27. 6. 2007 byl obviněný (společně se spoluobviněným Z. Č.) uznán pro skutek v rozsudku popsaný vinným trestným činem organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu dle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák. Soud upustil od uložení souhrnného trestu s odůvodněním, že obviněný byl dne 26. 2. 2007 odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech (pravomocným dne 24. 5. 2007) k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s dozorem, a čeká ho ještě přeměna podmíněně uloženého trestu odnětí svobody v trvání tří let z rozsudku Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 T 389/2004, a trest již dříve uložený v souvislosti s očekávanou přeměnou podmíněně odloženého trestu se jevil jako dostatečný.
Dne 20. 11. 2007 Krajský soud v Hradci Králové odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud dne 15. 5. 2008 dovolání obviněného podané s poukazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl s konstatováním, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že byl porušen ústavní pořádek a poukázal na čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Byl toho názoru, že obecné soudy jeho věc nesprávně právně posoudily a dostatečně nezhodnotily důkazy ve vzájemné souvislosti i jednotlivě.
IV.
Okresní soud v Semilech, jako účastník řízení, se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
V.
Ústavní soud se dále seznámil s obsahem vyžádaného spisu Okresního soudu v Semilech 2 T 47/2007 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že závěr obecných soudů o naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro který byl pravomocně uznán vinným a odsouzen, byl důsledkem nesprávného právního posouzení zjištěných skutkových okolností.
Ústavní soud připomíná, že při výkonu dohledu na dodržování ústavních principů spravedlivého procesu není jeho úkolem, aby pravidelně přezkoumával, zda právní závěry obecných soudů učiněné ze skutkových zjištění byly správné či nikoliv. Jinak řečeno, Ústavnímu soudu nepřísluší projednávat stížnosti namítající právní nebo skutkové omyly, jichž se údajně dopustily obecné soudy při hodnocení v řízení provedených důkazů, s výjimkou případů, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit některé z práv nebo svobod zakotvených v Ústavě, Listině, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") či jiných mezinárodních dohodách vážících Českou republiku a zaručujících základní práva.
Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, resp. článku 6 Úmluvy. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektovaly zásadu volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) vyplývající z ústavního principu nezávislosti soudu dle čl. 82 Ústavy - což se v posuzované věci dle přesvědčení Ústavního soudu stalo - nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [srov. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)].
Ústavní soud dále připomíná, že z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny, resp. článku 6 Úmluvy, každý trestní proces musí mít kontradiktorní charakter a musí zajišťovat rovnost zbraní mezi obžalobou a obhajobou. Právo na spravedlivý proces implikuje jak pro obžalobu, tak pro obhajobu možnost seznámit se s připomínkami nebo důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim. Úlohou, jakou Ústavnímu soudu přisuzuje Ústava a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je zajistit dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod ze strany obecných soudů a jiných orgánů veřejné moci. Jeho funkcí není řešit pochybení v otázkách skutkového stavu či právních otázkách, kterých se obecné soudy údajně dopustily, ale zabývat se tím, zda řízení vedoucí k pravomocnému odsouzení stěžovatele nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé.
Závěrem Ústavní soud uvádí, že dle jeho přesvědčení obecné soudy postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a že řízení vedoucí k pravomocnému odsouzení stěžovatele lze označit za řízení spravedlivé ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 a násl. Listiny. Podstatou práva na spravedlivý proces, resp. základním principem spravedlivého řízení, je z hlediska ústavních procesních práv mj. i princip, dle něhož je soud povinen poskytnout stěžovateli veškeré možnosti k uplatnění jemu zaručených práv. Ústavní soud je po celkovém posouzení trestního řízení toho názoru, že stěžovateli možnost hájit svá práva zákonem odpovídajícím způsobem poskytnuta byla a z ústavní stížnosti ani z vyžádaného spisu nelze dovodit nic, co by prokazovalo opak.
Pro uvedené Ústavnímu soud návrh jako zjevně neopodstatněný podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu