ECLI:CZ:US:2008:4.US.2503.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2503/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, se sídlem Dr. Bureše 1185/1, 370 05 České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2006 č. j. 6 T 243/2005-326 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2007 č. j. 23 To 631/2007-384, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, v níž tvrdil porušení práv garantovaných mu zejména ustanoveními čl. 40 odst. 2 a 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadl stěžovatel shora označená rozhodnutí.
Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 243/2005 Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo stěžovatelem podáno dovolání; to bylo odmítnuto Nejvyšším soudem podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Z obsahu ústavní stížnosti i jejích příloh je však zcela zjevné, že stěžovatel napadá toliko rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, jestliže je z řízení o ústavní stížnosti vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku o ochraně práva; opačným postupem by zůstalo rozhodnutí Nejvyššího soudu nedotčeno, čímž by došlo k rozporu s principem právní jistoty (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 58/95, Sb. n. u., sv. 7, str. 331). I v projednávané věci je rozhodnutím o posledním procesním prostředku o ochraně práva nepochybně usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání stěžovatele v trestní věci odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost, pročež právě toto rozhodnutí je tím pravomocným rozhodnutím, jež musí být ústavní stížností prvořadě napadeno.
Jelikož stěžovatelem byly napadeny toliko rozsudek a usnesení soudu nalézacího a odvolacího, zatímco usnesení soudu dovolacího zůstalo bez povšimnutí, je ústavní stížnost nepřípustná (srov. též např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1170/08, IV. ÚS 370/05 či IV. ÚS 465/04, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ačkoliv jsou důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti toliko procesního charakteru, nelze pominout jejich klíčovou roli pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu; proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj