ECLI:CZ:US:2008:4.US.3195.07.2
sp. zn. IV. ÚS 3195/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. G., právně zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Pardubice, nám. Republiky 53, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. března 2007, č.j. 1 T 196/2006-145, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2007, č.j. 13 To 166/2007-158, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. října 2007, sp. zn. 7 Tdo 1117/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo, aby při používání ustanovení o mezích základních práv bylo šetřeno jejich podstaty a smyslu, přičemž taková omezení nemají být zneužívány k jiným účelům, než pro jaká byla stanovena, zakotvené v čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání trestného činu poškození cizí věci podle §257 odst. 1 trestního zákona, a odsouzena k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Dále byla stanovena forma úhrady peněžitého trestu ve splátkách po 2.000,- Kč. Současně byla stěžovatelce uložena povinnost nahradit poškozené způsobenou škodu ve výši 61.721,- Kč.
Odvolání stěžovatelky proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl. Dovolání Nejvyšší soud ČR odmítl napadeným usnesením.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala, že obecné soudy se zabývaly její věcí v rámci trestního řízení, ačkoliv se jedná v prvé řadě o vztah občanskoprávní mezi stěžovatelkou jako nájemkyní a obcí Rybitví jako pronajímatelkou. Obec Rybitví se však nepokusila domoci se svých práv cestou občanskoprávního řízení. Podle stěžovatelky pak zejména soud prvého stupně dostatečně nezvážil, zda vůbec jsou dány podmínky pro použití prostředků trestního práva.
Popsaný postup proto stěžovatelka považuje za nepřípustný, vedoucí k znerovnoprávnění osob v jejich vzájemném vztahu a současně jako projev neúcty orgán veřejné moci k rovnosti občanů. Námitku, že skutkový stav nelze podřadit pod ustanovení trestního zákona, uplatnila stěžovatelka již v průběhu řízení před soudem prvého stupně, avšak ani ten, ani soudy vyšších instancí se s ní dostatečně nevypořádaly.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatelky se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedla, s výjimkou výše uvedeného, v čem měl citovaný zásah spočívat.
Z předložených listin je patrné, že stěžovatelka byla uznána vinnou a odsouzena proto, že poté, co skončil její nájemní vztah k objektu restaurace U Břízky, demontovala zařízení, které označila za svůj majetek, tak, že odstřihla elektrický kabel i s lustrem, odstřihla vypínače i kabely u jističe, ucpala vodovodní potrubí i odpady montážní pěnou, kladivem poškodila dlažbu a při demontáži dveří i panty. Jak konstatoval již soud prvého stupně, uvedené poškození se týkalo, v souladu s předpisy občanského práva, součástí nemovitosti - předmětu pronájmu.
Jak je patrné z napadených rozhodnutí, soudy všech stupňů se zabývaly otázkou vzniku škody na majetku obce, přičemž uvedené jednání podřadily pod zákonem definovaný trestný čin. Podle čl. 39 Listiny jen zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech či na majetku, lze za jeho spáchání stanovit.
Ústavní soud již dříve ve svých rozhodnutích jednoznačně dovodil, že výrazným znakem právního státu je také to, že vymezení trestného činu, stíhání jeho pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem (jím reprezentovanou státní mocí) a pachatelem, a to za nepostradatelné podmínky, že totiž právě stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán.
Pokud se tedy stěžovatelka dopustila popsaného jednání, bylo úkolem státu, prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, aby prověřil konkrétní okolnosti a rozhodl o potrestání stěžovatelky. Jak je patrné z napadených rozhodnutí, soudní moc v daném případě posoudila veškeré okolnosti případu, důkladně se zabývala námitkami stěžovatelky, podle kterých měla být její věc řešena především v občanskoprávní rovině. To ostatně zopakovala i v ústavní stížnosti. K tomu Ústavní soud odkazuje zejména na závěry Nejvyššího soudu ČR, podle něhož sama stěžovatelka svým jednáním přenesla sporný vztah z roviny čistě občanskoprávní do roviny trestní.
V postupu obecných soudů tedy neshledal Ústavní soud žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že v projednávané věci došlo k naříkaným zásahům do základních práv stěžovatelky. Obecné soudy se věcí řádně a plně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu