ECLI:CZ:US:2008:4.US.3261.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3261/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti CYNDIcate AK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Jasná 1513, zastoupené JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 1, Štěpánská 23, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2007 čj. 32 Odo 1364/2006-64 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005 čj. 4 Cmo 192/2004-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2007 se CYNDIcate AK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4 (dále též "stěžovatelka" nebo "žalovaná") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v právní věci společnosti ONYX company, s. r. o., se sídlem v Praze 7 (dále též "žalobkyně").
II.
Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Cm 246/2003 vyplývají následující skutečnosti.
Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 156 183,- Kč z titulu smluvní pokuty, resp. úroku z prodlení.
Dne 30. 6. 2004 Městský soud v Praze rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 12 531,90 Kč (výrok I.) a žalobu v částce 143 651,- Kč, představující smluvní pokutu, zamítl (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Dne 15. 6. 2005 Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil napadený výrok II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 143 651,- Kč (výrok I.) a na nákladech řízení částku 34 150,- Kč (výrok II.). Současně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 36 928,- Kč (výrok III.).
Nejvyšší soud dne 20. 9. 2007 dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005, podané z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., zamítl jako nedůvodné.
III.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že Vrchní soud v Praze jí uložil svým rozhodnutím platební povinnost nemající oporu v platném právu, čímž porušil základní právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článek 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a článek 2 odst. 2 a 3 Listiny. V podstatné části zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, skutkové okolnosti a polemizovala se způsobem, jakým obecné soudy vyložily projev vůle účastníků smluvního vztahu.
IV.
Ústavní soud se dále seznámil s obsahem vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Cm 246/2003 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
K tvrzení stěžovatelky o porušení článku 95 odst. 1 Ústavy Ústavní soud uvádí, že citovaný článek sám o sobě subjektivní veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládá, neboť (spolu s článkem 90 Ústavy) obsahuje především institucionální záruku soudní pravomoci, dělby moci a nezávislosti soudů a soudců [srov. nález IV.ÚS 285/02, Sb.n.u., sv. 30, str. 193 (195-6)].
K namítanému porušení článku 2 odst. 2 Listiny (jemuž obsahově odpovídá článek 2 odst. 3 Ústavy), zakotvujícího omezení státní moci zákonem, nutno připomenout, že zmíněné články subjektivní samostatné veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládají a nelze se jich dovolávat přímo [srov. nález IV. ÚS 690/01, Sb.n.u., sv. 29, str. 417; nález IV.ÚS 223/04, Sb.n.u., sv. 36, str. 319 (323)].
Obdobně ani článek 2 odst. 3 Listiny (jemuž obsahově odpovídá článek 2 odst. 4 Ústavy) subjektivní samostatné veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládají a nelze se jich dovolávat přímo. Uvedené články garantují autonomii vůle a svobodného individuálního jednání, jak podrobněji rozvedl Ústavní soud v odst. 23. a násl. svého nálezu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. I. ÚS 557/05 (uveřejněno ve volně přístupné databázi rozhodnutí Ústavního soudu na adrese http://www.judikatura.cz).
Stěžovatelka se dovolávala práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož relevantní ustanovení zní: "Každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.".
Podstatou její argumentace byl nesouhlas se způsobem, jakým obecné soudy vyložily projev vůle účastníků smluvního vztahu, tj. s právním posouzením civilního sporu. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily nesprávné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález III. ÚS 31/97, Sb.n.u., sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález III.ÚS 23/93, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)]. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé.
Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ dospěl Ústavní soud k závěru, že postup odvolacího soudu vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí nelze označit za svévolný, nepřiměřený či jinak se spravedlnosti příčící. Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v daném případě postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 a násl. Listiny. Rozhodnutí obou obecných soudů pak v dostatečné míře uvádějí důvody, na nichž jsou založena.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu