ECLI:CZ:US:2008:4.US.693.08.1
sp. zn. IV. ÚS 693/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. srpna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Vlasty Formánkové, ve věci navrhovatelů 1) J. J. a 2) D. J., zastoupených JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem Štěpánská 17, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2007 č. j. 13 Nc 29263/2006-81 a ze dne 30. ledna 2008 č. j. 13 Nc 29263/2006-84, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelé napadli v záhlaví označená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4. V prvém případě předmětným usnesením obecný soud potvrdil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 099 EX 2646/06-8 vydaný soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem. V případě druhém došlo ke změně příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 14. května 2007 č. j. 099 EX 2646/06-85 vydaného tímtéž soudním exekutorem, a to tak, že náklady oprávněného za právní zastoupení JUDr. Radimem Břenkem činí 27.750,- Kč, přičemž v ostatním zůstal tento příkaz nezměněn. Samotné citované příkazy navrhovatelé návrhem nenapadli.
Navrhovatelé se cítí být předmětnými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 4 dotčeni ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Ve vztahu k usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2007 č. j. 13 Nc 29263/2006-81 ve svých stížnostních bodech na podporu svého přesvědčení o porušení označeného práva namítají, že pokud exekutor a následně soud rozhodl o nákladech za právní zastoupení vedlejšího účastníka, takto oprávněného v exekučním řízení, jehož právní zástupkyně JUDr. O. H. není plátcem daně z přidané hodnoty, nicméně obvodní soud přiznání i této částky svým rozhodnutím potvrdil, aniž by JUDr. O. H. v některém ze svých podání soudu tuto skutečnost vůbec tvrdila či tato plynula z některé z listin, jež měl soud k dispozici. Z tohoto důvodu považují navrhovatelé předmětné rozhodnutí za svévolné.
Stran usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. ledna 2008 č. j. 13 Nc 29263/2006-84 navrhovatelé namítají, že ačkoliv soudní exekutor přiznal vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem JUDr. Radimem Břenkem, tento neměl v rozhodné době vloženu do soudního spisu plnou moc, "natož aby udělal nějaký procesní úkon". Navrhovatelé vyjádřili přesvědčení, že jednak jeho převzetí a přípravu právního zastoupení nelze považovat za samostatný úkon právní služby (učinila jej již předchozí právní zástupkyně vedlejšího účastníka), jednak za samostatný úkon právní služby nelze považovat ani podání doručené soudu dne 13. července 2007, které je dle jejich názoru parafrázováním podání předchozí právní zástupkyně. Následující výtka obsažená v ústavní stížnosti směřuje vůči tomu, že obvodní soud svým rozhodnutí k námitkám navrhovatelů změnil příkaz exekutora tak, že částku 27.150,- Kč zvýšil na 27.750,- Kč, k čemuž dle nich nebyl oprávněn, neboť vedlejší účastník se této změny žádnými námitkami nedomáhal. Ohledně výpočtu výše této částky potom Obvodní soud pro Prahu 4 odkazuje nesprávně na §12 odst. 1 písm. a) bod 1, ve spojitosti s §3 odst. 1 bodem 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když k aplikaci je určen v daném ohledu §3 odst. 1 bod 5.
Dále navrhovatelé obvodnímu soudu (v obou případech) vytýkají nedoručení podání exekutora, jimiž reagoval na uplatnění jejich námitek, čímž porušil jim svědčící právo na spravedlivý proces.
Navrhovatelé rovněž zdůraznili, že exekutor i obvodní soud při svém rozhodování nezohlednili jejich procesní úspěch (spočívající ve zrušení přesně specifikovaného příkazu k úhradě nákladů exekuce, v důsledku něhož jim vznikl nárok na náhradu nákladů části řízení přímo proti exekutorovi). Závěrem svého návrhu potom poukázali i na to, že exekutor ve svém příkazu ze dne 1. listopadu 2007 nařídil v rozporu s dobrými mravy exekuci movitého majetku, ač věděl, že samotná exekuovaná pohledávka, včetně alespoň části nákladů řízení, již byla navrhovateli uhrazena.
V důsledku těchto tvrzení se navrhovatelé domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví označená usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Exekutorského úřadu Praha 1 sp. zn. 099 EX 2646/06 a spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 13 Nc 29263/2006.
Ústavní soud, který není řádnou další odvolací instancí, je oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů pouze tehdy, pokud by na úkor navrhovatelů vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Při svém přezkumu vychází Ústavní soud z jejich materiálního pojetí a posuzuje postup obecných soudů v rozsahu, zda nevykazuje prvky svévole, tj. extrémní excesy.
Stížnostní body navrhovatelů byly v tomto rámci posouzeny následovně:
Výtku, dle níž JUDr. O. H. není plátcem daně z přidané hodnoty nemohl učinit Ústavní soud předmětem svého úsudku z toho důvodu, že ji navrhovatelé neuplatnili v řízení před obecným soudem, a tudíž k ní coby novu uplatněnému ex post nemohlo být přihlédnuto z důvodu materiální subsidiarity ústavní stížnosti (k tomuto srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 359/96, III. ÚS 117/2000, IV. ÚS 589/2000, III. ÚS 161/01, III. ÚS 183/01).
Namítají-li navrhovatelé, že právní zastoupení advokátem JUDr. Radimem Břenkem není možno hodnotit ve smyslu učinění dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odvolání), nepřekračuje rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve svých vývodech v tomto ohledu argumentační prostor vymezený aplikovaným normativním rámcem. Příslušný interpretační závěr, jak patrno z rozhodnutí soudu, je otázkou uvážení specifik rozhodovaného případu. Nutno ovšem současně kategoricky připojit, že jeho pregnantnější (dostatečně přezkoumatelné) odůvodnění, a to posléze i co do vyčíslení úhrady nákladů právního zastoupení, včetně přesného popisu algoritmu příslušných úvah odrážejících subsumpční okolnosti a sledujících (chronologicky) jednotlivá ustanovení aplikovaného právního předpisu, by bylo žádoucí a především kautelám právního státu více odpovídající.
Zvýšit částku 27.150,- Kč na 27.750,- Kč byl obvodní soud oprávněn z toho titulu, že o náhradě nákladů řízení rozhoduje soud ex offo. S poukazem na již uvedené lze takto konstatovat, že formální poukaz na nesprávné ustanovení právního předpisu nemá v daném kontextu ústavněprávní relevanci.
Skutečnost, že soud nedoručil navrhovatelům podání exekutora, jimiž reagoval na uplatnění jejich námitek, Ústavní soud posoudil ve světle ústavně zaručeného práva vyjádřit se k tvrzení druhé strany (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a to v mezích jeho materiálního pojetí. Z předmětných vyjádření exekutora v rozsahu týkajícím se náhrady nákladů oprávněného se podává, že jimi nevnesl do věci nové argumenty, které by předtím nebyly známy navrhovatelům, resp. které by nebyly v dané věci zřejmé. Důvody ke kasaci rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 tak v tomto konkrétním (hraničním) případě proto nebyly pro nezaslání vyjádření exekutora navrhovatelům shledány (pro korektnost je třeba dodat, že tento závěr nepovažuje Ústavní soud za stojící v rozporu s obsahem své relevantní judikatury, srov. nález sp. zn. II. ÚS 336/05: tehdy z ústavní stížností napadeného usnesení vyplývalo, že "soud rozhodoval o podaných námitkách právě s ohledem na vyjádření soudního exekutora a s naprostou důvěrou v údaje, které jsou v něm obsaženy", nález sp. zn. II. ÚS 417/06: v tam posuzované věci "nebylo stěžovateli doručeno obsáhlé a věcné vyjádření soudního exekutora k námitkám stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce").
Ve vztahu k výtce nezohlednění procesního úspěchu stěžovatelů soud odůvodnil adekvátnost rozhodnutí exekutora (s. 2-3 usnesení ze dne 10. prosince 2007 č. j. 13 Nc 29263/2006-81), přičemž se tyto úvahy nejeví svévolnými.
Namítané nařízení exekuce prodejem movitých věcí, ač exekutor dle navrhovatelů věděl, že samotná exekuovaná pohledávka, včetně alespoň části nákladů řízení, již byla navrhovateli uhrazena, samo o sobě nedosahuje ústavněprávní roviny. V konečném důsledku totiž může postihnout majetek navrhovatelů pouze v případě, že by příslušné částky nebyly již uhrazeny, jak na to navrhovatelé poukazují.
Patří se závěrem souhrnně zdůraznit, že napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v komponentech několika stěžovaných otázek vykazují zřejmých nedostatků a jejich kritika není bezpředmětná, což přirozeně dopadá a ve větším rozsahu i na předchozí (ústavní stížností nenapadená) rozhodnutí soudního exekutora. Navzdory tomu po posouzení návrhu z pohledu ústavních kautel, nikoliv tedy v plném rozsahu v mezích jednoduchého práva, bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků s ohledem na uvedené rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu