ECLI:CZ:US:2008:4.US.842.08.1
sp. zn. IV. ÚS 842/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele V. K., právně zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, Příkop 4, Brno, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 27. 12. 2007 sp. zn. 3 KZV 63/2007, jakož i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2008 sp. zn. 9 To 29/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 4. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 27. 12. 2007 sp. zn. 3 KZV 63/2007 byl stěžovatel ponechán i nadále ve vazbě z důvodu uvedených v ustanovení §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."). Následně podaná stížnost byla zamítnuta napadeným usnesením Krajského soudu v Brně.
Oběma napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká neodůvodněnost. Krajský soud se řádně nevypořádal se vznesenými stížnostními námitkami. Z rozhodnutí státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně je zřejmé, že ponechání ve vazbě je odůvodněno dle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. Pro ponechání ve vazbě je však nutné, aby byly dány rovněž důvody dle ustanovení §71 odst. 4 tr. ř. Naplnění těchto podmínek pak nelze spatřovat v tvrzení státního zástupce, že je v dané věci prováděna velmi intenzivně celá řada procesních úkonů. Jedná se toliko o konstatování stádia vyšetřování trestné činnosti a nikoli o argumentaci, dle níž ani v prodloužené lhůtě nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní řízení ukončit. Samotný fakt trestního stíhání pro trestný čin ohrožující obviněného víceletým trestem odnětí svobody nelze považovat za důvod uvalení vazby či ponechání ve vazbě. Vazba představuje výjimečné opatření týkající se omezení osobní svobody a má být uložena pouze tehdy, neexistuje-li jiná eventualita, jak omezit konkrétní obavu, pro kterou může být vazba nařízena. Ve vazebních věcech je třeba zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení osobní svobody jednotlivce, což musí být náležitě odůvodněno. Rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatel mimo jiné vytýká, že soud odůvodnil důvody trvání jeho vazby odkazem na "podobnost situace" s ostatními obviněnými. Dosud nebyly provedeny takové důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že stěžovatel nějakou trestnou činnost páchal. Provedené odposlechy jsou zcela nejednoznačné a neprůkazné. Závěrem stěžovatel konstatoval, že žije v České republice již 12 let a má zde vytvořeny silné sociální vazby a rodinné zázemí. Obava soudu, že by mohl stěžovatel uprchnout, je tak nepodložena.
V souvislosti s uvedeným poukázal stěžovatel na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 113/96, I ÚS 305/06, IV. ÚS 389/05, III. ÚS 103/99 a III.ÚS 612/06.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně je zřejmé, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2007 sp. zn. 70 Nt 3694/2007 byl stěžovatel vzat do vazby. Dnem 21. 12. 2007 dosáhlo trvání vazby stěžovatele v přípravném řízení tří měsíců a z toho důvodu státní zástupce v zákonné lhůtě pěti dnů rozhodl o dalším trvání vazby ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. Ústavní stížností je společně s navazujícím usnesením městského soudu napadáno právě toto rozhodnutí o prodloužení vazby, a to s poukazem, že nebyla naplněna dikce ustanovení §71 odst. 4 tr. ř. V souvislosti s uvedeným je však třeba konstatovat, že stěžovatel nerozlišuje prodloužení vazby dle ustanovení §71 odst. 3 a §71 odst. 4 tr. ř. Zatímco ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. upravuje prosté prodloužení vazby státním zástupcem v přípravném řízení, ustanovení §71 odst. 4 upravuje další, tedy druhé prodloužení vazby poté, co již bylo jednou o jejím prodloužení rozhodnuto dle ustanovení §71 odst. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že při omezování osobní svobody je třeba šetřit práv občanů, zpřísňuje zákonodárce podmínky při druhém prodloužení vazby státním zástupcem v tom smyslu, že musí být splněny další dvě podmínky, tzn. nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v zákonné lhůtě tří měsíců ukončit a kumulativně s tím hrozí propuštěním obviněného na svobodu zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání. Jelikož se v projednávaném případě nejednalo o prodlužování vazby dle ustanovení §71 odst. 4, lze veškerou právní argumentaci stěžovatele v tomto směru považovat za lichou.
Namítá-li stěžovatel, že stíhání pro trestný čin ohrožující jej víceletým trestem odnětí svobody nelze považovat samo o sobě za důvod uvalení vazby, lze se s ním ztotožnit. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že výklad zákonné podmínky "hrozby vysokým trestem" nutno interpretovat tak, že na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let (k tomu též srov. nález III. ÚS 566/03). Tento výsledek právně aplikační praxe však nelze vytrhávat z kontextu doplňující podmínky, dle níž musí obecný soud zkoumat, zda v konkrétním případě skutečně existují okolnosti případu, odůvodňující obavu soudu z toho, že by obviněný mohl uprchnout či se skrývat. V projednávaném případě provedl krajský soud úvahu o trestní sazbě, jíž je stěžovatel ohrožen a současně s tím vyslovil svoji obavu z uprchnutí či skrývání stěžovatele, přičemž důvodnost této obavy nalezl v konkrétní skutečnosti, jíž je cizí státní příslušnost obviněného. Dle názoru Ústavního soudu lze tak právní závěry orgánů činných v trestním řízení považovat za ústavně konformní.
Stěžovateli nelze dát za pravdu ani co do námitky nedostatečného odůvodnění dalšího trvání vazby ze strany Krajského soudu v Brně. Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu je zřejmé, že jím bylo současně rozhodováno o prodloužení vazby nejen stěžovatele, ale též jeho spoluobviněných. Část odůvodnění lze tak vztáhnout na všechny obviněné, přičemž u některých z nich považoval krajský soud za vhodné důvody vazby hlouběji specifikovat, a to s ohledem na konkrétního obviněného. Ve vztahu ke stěžovateli je tak při zkoumání podmínek vazby třeba se zabývat především tou částí odůvodnění, která dopadá na všechny obviněné. Z úvahy provedené krajským soudem vyplývají důvody pro trvání tzv. útěkové vazby, stejně tak obecný soud poukázal na rozsáhlost celého případu, kdy je stíháno celkem 11 osob. Všichni vazebně stíhaní přitom nevypovídají a nespolupracují, což vyšetřování pochopitelně ztěžuje.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu