ECLI:CZ:US:2009:1.US.2080.09.1
sp. zn. I. ÚS 2080/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A. H. a H. H., zastoupených JUDr. Petrem Živělou, advokátem ve Vyškově, Puškinova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2009 č. j. 8 As 25/2009-66, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.10.2008 č. j. 29 Ca 166/2008-46, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.6.2008 č. j. 8 As 57/2007-37, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2006 č. j. 29 Ca 266/2005-10, spojené s návrhem na zrušení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. a §265 d odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelé napadli shora citovaná rozhodnutí správních soudů.
K této ústavní stížnosti stěžovatelé přiložili plnou moc ze dne 6. 8. 2009, kterou zmocnili výše uvedeného advokáta, aby je v dané věci v řízení před Ústavním soudem zastupoval.
Vzhledem k tomu, že datum vyhotovení ústavní stížnosti (podle str. 2 2. 8. 2009) předcházelo datu udělení plné moci advokátovi (6. 8. 2009), a ústavní stížnost podaná elektronickou cestou byla odeslána z emailové adresy stěžovatele (nikoli jeho právního zástupce) [ostatně též ústavní stížnost podaná poštou byla podepsána pouze stěžovateli (a nikoli jejich právním zástupcem)], je zřejmé, že ji nesepsal advokát stěžovatelů, nýbrž stěžovatelé sami.
K tomuto závěru vedla Ústavní soud i skutečnost, že jestliže právní zástupce stěžovatelů zastupoval v minulosti jiného stěžovatele (než stěžovatele v předmětné věci), měla ústavní stížnost hlavičku: "Advokát JUDr. Petr Živela..." (srov. sp. zn. IV. ÚS 1962/08, I. ÚS 1420/09), která však v nynější ústavní stížnosti absentovala. V nynější ústavní stížnosti tedy není pod označením stěžovatelů uvedeno, že by byli zastoupeni advokátem. Ostatně nynější ústavní stížnost zjevně připomíná po stránce formální i obsahové např. ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1608/08, a kterou též sepsal sám stěžovatel A. H. (nikoli jeho právní zástupce), což tehdy stěžovatel ani nerozporoval.
Stejný závěr dovodil Ústavní soud i v řízení pod sp. zn. III. ÚS 979/09, jehož předmětem byla dokonce ústavní stížnost téhož stěžovatele (A. H.), zastoupeného stejným advokátem (jako v dané věci, tj. JUDr. Petrem Živěnou): "Vzhledem k tomu, že datum vyhotovení ústavní stížnosti předcházelo datu udělení plné moci a všechna zmíněná podání byla podepsána stěžovatelem, Ústavní soud dospěl k závěru, že jím (a nikoliv jeho právním zástupcem) byla také sepsána."
Pokud by Ústavní soud postupoval jinak a nezvažoval by, zda byla ústavní stížnost skutečně sepsána advokátem stěžovatele či toliko stěžovatelem, nechával by svou pasivitou volný prostor pro obcházení zákona (zákona o Ústavním soudu, konkrétně povinnosti být zastoupen v řízení o ústavní stížnosti advokátem již od samotného počátku, tj. včetně vlastního sepsání ústavní stížnosti). Stěžovatelům a jejich advokátům by v podstatě stačilo deklarovat zpětně, že ústavní stížnost sepsal právní zástupce, i kdyby to bylo v rozporu s realitou. Jedním z principů právního státu je však požadavek interpretace a aplikace práva, která eliminuje jeho zneužívání či obcházení.
Proto Ústavní soud uvedl ve své výzvě ze dne 31. 8. 2009 adresované stěžovatelům a jejich advokátu JUDr. Živělovi mimo jiné: "...Rovněž Vás Ústavní soud poučuje, že povinné zastoupení advokátem platí pro celé řízení před Ústavním soudem, tedy advokát musí sám sepsat i ústavní stížnost. K odstranění výše uvedených vad návrhu Vám Ústavní soud stanoví lhůtu 20 dnů od doručení této výzvy. Pokud v této lhůtě nedojde Ústavnímu soudu písemnost odstraňující výše uvedené vady, bude ústavní stížnost odmítnuta dle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů."
Advokát stěžovatelů však Ústavnímu soudu zaslal přípis ze dne 10. 9. 2009, v němž uvádí: "Sděluji tímto soudu, že zastupuji od samého počátku na základě plné moci A. H. a H. H. ve věci ústavní stížnosti, vedené soudem pod čj. I. ÚS 2080/09. Po konzultaci s klienty sděluji, že předmětná ústavní stížnost nebude nikterak doplňována." Advokát stěžovatelů (po konzultaci s klienty) tudíž Ústavnímu soudu sdělil, že ústavní stížnost sám nesepíše, tj. že neodstraní vadu podání, k čemuž však byl Ústavním soudem vyzván a poučen o následcích nevyhovění této výzvě. Současně stěžovatelé (jejich právní zástupce) - jak již bylo uvedeno - neprokázali, že by ústavní stížnost sepsal sám jejich právní zástupce.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že stěžovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť stěžovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
K tomu Ústavní soud dodává následující.
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé informovat stěžovatele o zákonném požadavku, že i vlastní ústavní stížnost musí být sepsána advokátem (což bylo v dané věci dokladováno poučením ve výzvě Ústavního soudu, ale ostatně i předchozí praxí Ústavního soudu ke stěžovateli A. H., v níž byl opakovaně poučován o povinnosti sepsání ústavní stížnosti advokátem - kupř. sp. zn. III. ÚS 979/09, III. ÚS 1608/08), leč stěžovatelé (prostřednictvím svého právního zástupce) dali jednoznačně najevo, že ústavní stížnost sepsanou jejich právním zástupcem předložit v soudcovské lhůtě Ústavnímu soudu nehodlají, pak se jeví setrvání na uplynutí soudcovské lhůty neefektivním, formalistickým a samoúčelným. Smyslem soudcovské lhůty je vytvořit prostor navrhovateli pro odstranění vad svého návrhu; tento smysl však není naplňován, pokud navrhovatel vadu svého návrhu nehodlá odstranit (jak tomu je i v dané věci).
Pokud jde o návrh stěžovatelů na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení, ten sdílí - podle ustálené judikatury Ústavního soudu - právní osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2009
Vojen Güttler
soudce zpravodaj