ECLI:CZ:US:2009:1.US.2207.09.1
sp. zn. I. ÚS 2207/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Zuzanou Božkovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 551, Třinec, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, a proti usnesení ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností napadl stěžovatel rozhodnutí obecného soudu citovaná v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil.
Napadeným usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, bylo rozhodnuto o nařízení dražebního jednání a vydána dražební vyhláška; předmětem dražby byl určen spoluvlastnický podíl povinného J. K. (bratra stěžovatele), zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem Frýdek-Místek, a to v rozsahu 1/4 na nemovitostech zapsaných na LV č. 1700 pro k. ú. Místek a obec Frýdek-Místek, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, a to: objekt bydlení č. p. 540 na pozemku parc. č. 1124 včetně kůlny, hospodářské budovy a venkovních úprav; pozemku parc. č. 1124 - zastavěná plocha a nádvoří; pozemku parcela č. 1125 - zahrada. Napadeným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. 26 E 65/2003 byl udělen příklep vydražiteli společnosti Moneta, a. s., na vydražený spoluvlastnický podíl ve výši 1/4, jak je tento specifikován výše.
II.
Stěžovatel označil formálně ústavní stížnost (ze dne 18. 8. 2009, došlou Ústavnímu soudu dne 20. 8. 2009) jako "Odstranění vad podané ústavní stížnosti", kterou adresoval k sp. zn. II. ÚS 1555/09. Nicméně, o odstranění vad podané ústavní stížnosti v rámci řízení pod sp. zn. II. ÚS 1555/09 nemohlo jít, neboť ústavní stížnost pod sp. zn. II. ÚS 1555/09 byla odmítnuta (pro neodstranění vad ve lhůtě) již dne 4. 8. 2009. Proto považoval Ústavní soud podání stěžovatele (ze dne 18. 8. 2009) - dle svého obsahu - za novou ústavní stížnost.
III.
Napadené usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, převzal stěžovatel již dne 14. 4. 2009 (srov. str. 290 soudního spisu). Pokud tedy byla ústavní stížnost podána až dne 18. 8. 2009, je to zjevně po uplynutí 60denní lhůty zákonem stanovené k podání ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný opožděně.
IV.
1) Pokud jde o napadené usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, zde již byla zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti zachována (srov. str. 314 spisu).
2) Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě namítá, že v řízení u okresního soudu šlo o exekuci spoluvlastnického podílu povinného J. K.; stěžovatel uvádí, že je rovněž spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a to v rozsahu 1/4, a měl být tudíž také Okresním soudem ve Frýdku - Místku vyrozuměn o jednání a jednotlivých úkonech soudu v dané věci, aby mohl uplatnit jako spoluvlastník svou účinnou skutkovou a procesní obranu. Tím, že mu Okresní soud ve Frýdku-Místku nedal možnost, aby v řízení vystupoval jako spoluvlastník a jako účastník tohoto řízení, nerespektoval právo stěžovatele vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
3) Jak však Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu, stěžovatel byl vyrozuměn již dne 14. 4. 2009 o nařízeném dražebním jednání na den 11. 6. 2009 (srov. str. 290 spisu), tedy mohl uplatnit jako spoluvlastník "svou účinnou skutkovou a procesní obranu", které se dovolává v ústavní stížnosti. Stěžovatelovo tvrzení proto nemá oporu v reálném stavu. Bylo jen na jeho úvaze, zda se k dražebnímu jednání dne 11. 6. 2009 dostaví či nikoli. Jestliže se nedostavil (srov. dražební protokol na str. 309 spisu), negativní důsledky takové procesní pasivity jdou přirozeně k jeho tíži. K porušení jeho práv, tím méně základních práv, tedy zjevně nedošlo.
V této souvislosti lze toliko dodat, že bylo povinností stěžovatele zahrnout do ústavní stížnosti "pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností" (srov. §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Této své zákonné povinnosti - jak plyne z uvedeného - však zjevně nedostál.
4) Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně porušeny nebyly. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v této části podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
5) Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že stěžovatel byl o úkonech okresního soudu a jeho jednáních a rozhodnutích uvědomován průběžně i v jiných fázích v řízení vedeného pod sp. zn. 26 E 65/2003 (srov. např. str. 18, 68, 93a, 147, 192, 212).
IV.
1) Stěžovatel na závěr ústavní stížnosti konečně uvedl, že opatrovník (Statutární město Frýdek-Místek), který byl ustanoven jeho bratru (povinnému) J. K., nejednal v zájmu povinného, v čemž stěžovatel spatřuje porušení práva na právní pomoc garantovaného čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2) Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1) písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda [§72 odst. 1) písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Předpokladem podání ústavní stížnosti je tedy to, že stěžovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda. Nelze tedy podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 74/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, str. 329).
Stěžovatel však namítá, že jednání opatrovníka nebylo v zájmu povinného, tj. jeho bratra. Netvrdí tedy, že by napadené rozhodnutí v této části jakkoliv zasáhlo do jeho základních práv. Z toho plyne, že stěžovatel v této části ústavní stížnosti není osobou oprávněnou podat ústavní stížnost ve smyslu shora citovaného §72 odst. 1) písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
3) Ústavní stížnost v této části je tedy podána osobou zjevně neoprávněnou. Jsou proto naplněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. pro její odmítnutí. V tomto směru Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.
4) Toliko jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že sám stěžovatel okresnímu soudu adresoval přípis (ze dne 15. 8. 2006), v němž uvedl: "Nejsem ochoten vykonávat opatrovníka Janu Kocikovi" (srov. str. 133 spisu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2009
František Duchoň v.r.
předseda senátu