ECLI:CZ:US:2009:1.US.2967.08.1
sp. zn. I. ÚS 2967/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Františkem Korandou, advokátem v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 350/2008 ze dne 20. srpna 2008, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 368/2006 ze dne 7. března 2007 a proti rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. 9 T 46/2005-2629 ze dne 20. března 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 350/2008 ze dne 20. srpna 2008, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 368/2006 ze dne 7. března 2007, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Tachově č. j. 9 T 46/2005-2629 ze dne 20. března 2006 a podle §259 odst. 3 trestního řádu jím bylo znovu rozhodnuto o vině a trestu stěžovatele a dalších obžalovaných. Rozsudkem soudu prvního stupně byl stěžovatel (s dalšími obžalovanými) uznán vinným spácháním trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona, trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 odst. 3 písm. a), c) trestního zákona a trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatel poukázal na současný stav společenského myšlení, kdy oblast poskytování erotických služeb je obvyklá v demokratickém ovzduší i u států s poměrně vyhraněným katolickým světonázorem a může být sice předmětem kritiky, ale nelze jí zabránit. (Jde o přechod těchto služeb z ulice do veřejných domů.) Namítal, že s ohledem na důkazní stav věci dokumentovaný odposlechy Policie ČR byl v podstatě sanován stav, proti kterému státní zástupce žalobou protestoval. Dále uvedl, že další obdobné penziony "úspěšně" fungují a je v podstatě na úvaze policejních orgánů a státních zástupců, koho si vyberou k represi. Poukázal i na stanovisko Nejvyšší státní zástupkyně, která v předmětné věci neshledala naplnění skutkové podstaty zločinného spolčení účastníků. Stěžovatel proto tvrdí, že obecné soudy, zejména Nejvyšší soud, se dostatečně relevantním způsobem nevypořádaly s námitkami o neexistenci zločinného seskupení.
Navrhl proto, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že námitky v ústavní stížnosti se v zásadních bodech shodují s těmi, které stěžovatel uvedl v dovolání. Konstatoval, že stěžovatel bagatelizuje nebezpečnost činu vykazujícího znaky trestného činu kuplířství a dovozuje, že okolnosti, za nichž byl spáchán, jej nedovolují posoudit i jako trestný čin účasti na zločinném spolčení. Nejvyšší soud zdůraznil, že na tyto výhrady reagovaly obecné soudy na všech úrovních, a proto odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Konstatoval rovněž, že se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal i s odlišným názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Krajský soud v Plzni ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž jsou uvedeny veškeré skutečnosti, o něž opřel své závěry o vině a trestu ve vztahu ke stěžovateli. Okresní soud v Tachově se k věci samé nevyjádřil.
Krajské státní zastupitelství v Plzni ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že obecné soudy rozhodovaly v souladu se zákonem a napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelova základní práva. Okresní státní zastupitelství v Tachově konstatovalo, že stěžovatel v zásadě neuvedl jediný konkrétní případ, kterým by obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces. Námitky uváděné stěžovatelem směřují pouze vůči hodnocení společenské nebezpečnosti jednání odsouzených a byly uplatněny v průběhu jednání před obecnými soudy. Nejvyšší státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.
Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedená vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadeným rozhodnutím - nepřinášela.
III.
Z napadeného rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. 9 T 46/2005-2629 ze dne 20. března 2006 vyplývá, že stěžovatel spolu s dalším obžalovaným byli uznáni vinnými, že založili zločinné spolčení a účastnili se činnosti takového spolčení, dále že jiného zjednali k provozování prostituce, kořistili z prostituce provozované jiným, spáchali takový čin na osobě mladší než 18 let a získali takovým činem značný prospěch a konečně že z nedbalosti vydali osobu mladší 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožnili vést nemravný život, čímž spáchali trestný čin účast na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona, trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) trestního zákona a trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Za uvedené skutky byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku nepodmíněně a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 2.000.000,- Kč. K výkonu trestu byl zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání stěžovatele a dalších obžalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 8 To 368/2006 ze dne 7. března 2007 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a trestu ve vztahu ke stěžovateli a dalším obžalovaným a znovu rozhodl tak, že stěžovatele s dalším obžalovaným uznal vinnými z účasti na činnosti zločinného spolčení, z kořistění z prostituce provozované jiným, ze spáchání takového činu na osobě mladší než 18 let a ze získání takovým činem značného prospěchu, čímž spáchali trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona a trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) trestního zákona. Za uvedené skutky byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku a k jeho výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 1.500.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, byl mu uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců.
(Skutkově šlo - mimo jiné - o následující:
obžalovaní J. K., L. K. společně participovali na společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností za účelem dosažení zisku, které existovalo nejméně od 15. ledna 2004 do 18. prosince 2004 a spočívalo v organizování a provozování pohlavních styků za úplatu v nočních klubech O. v R. a M. v R., v okrese Tachov, v němž podle své pozice plnili konkrétně určené úkoly, část zisku pocházející z této trestné činnosti si rozdělovali, přičemž na činnosti tohoto společenství se podíleli tak, že
obžalovaní J. K. a L. K. nejméně od 15. 1. 2004 do 8. 10. 2004 prostřednictvím společnosti D5-GASTRO, s. r. o., se sídlem v Rozvadově č.p. 216, jejímiž byli oba společníky a obžalovaný J. K. též jednatelem, poskytli objekty nočních klubů O. a M. k organizování a provozování prostituce obžalovaným V. M., J. Š. a odsouzenému M. P., jemuž uvedenou práci nabídl obžalovaný J. K., přičemž v uvedeném období, v němž se věnovalo v klubu O. prostituci nejméně čtyřicet žen a v klubu M. nejméně čtyřicet pět žen české i cizí státní příslušnosti, z nichž jednou byla v klubu O. v přesně nezjištěné době od 8. 10. 2004 M. Š., osobně či telefonicky kontrolovali a řídili činnost uvedených klubů přes jimi určené provozovatele, včetně toho, že s odsouzeným M. P. dojednali v přesně nezjištěné době v srpnu 2004 změnu systému inkasování finančních prostředků z prostituce v klubu M., a podle svých požadavků přebírali od obžalovaných V. M., J. Š. a odsouzeného M. P. část plateb získaných od zákazníků prostitutek a tyto peníze používali pro úhradu části nákladů spojených s provozem a údržbou uvedených klubů, pro platby osobám podílejícím se na provozování prostituce v uvedených klubech a dále týdně nejméně 100.000,- Kč pro svoji potřebu.)
Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 350/2008 ze dne 20. srpna 2008 odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud nesouhlasil s názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhující vyhovět dovolání - též - stěžovatele, neboť prý nešlo o zločinné spolčení s vnitřní organizační strukturou (ve smyslu zločinecké organizace) a jednání stěžovatele podle ní údajně spolehlivě nevykazuje ani znaky trestného činu kuplířství. Nejvyšší soud uvedené námitky podrobně rozebral na str. 13-18 napadeného usnesení a vyvracel je.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel zejména poukázal na odlišný názor na podstatu účasti na zločinném spolčení, který byl obsažen ve vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, a namítl, že se dovolací soud s tímto názorem dostatečně nevypořádal. Ústavní soud této námitce stěžovatele - s poukazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu - nepřisvědčil. Dovolací soud se velmi podrobně zabýval rozborem znaků tzv. zločinného spolčení, přezkoumal v této souvislosti závěry obecných soudů nižších stupňů a velmi detailně zkoumal jednotlivé námitky státní zástupkyně (s. 13-18 rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ústavní soud považuje uvedený rozbor za ústavně konformní, takže napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nemohlo dojít. Argumentace Nejvyššího soudu je přesvědčivá a jasná, takže postačí na ni odkázat a není třeba ji na tomto místě znovu reprodukovat.
Další námitky stěžovatele lze charakterizovat jako námitky, které směřují proti posouzení žalovaného činu jako trestného činu kuplířství; stěžovatel zejména tvrdí, že jeho činnost nevykazovala znaky činu nebezpečného pro společnost s poukazem na vyvíjející se názory společnosti na poskytování erotických služeb. Ústavní soud se nemohl ztotožnit ani s těmito námitkami. V předmětné věci se nejednalo - jak vyplývá z provedeného dokazování - o "pouhé" poskytování erotických služeb; činnost stěžovatele a dalších obžalovaných byla stíhána právě proto, že vykazovala znaky trestného činu kuplířství, a nelze ji označit za "poskytování erotických služeb", ale za kuplířskou činnost, která je pro společnost nebezpečná. Obecné soudy se otázkou posouzení společenské nebezpečnosti jednání stěžovatele i dalších obžalovaných velmi podrobně zabývaly, jejich skutkové i právní závěry jsou postaveny na skutečnostech zjištěných v souladu se zásadami ovládajícími trestní proces, zejména pak se zásadou volného hodnocení důkazů tak, jak je vymezena v ustanovení §2 trestního řádu. Ústavní soud dospěl k závěru, že i zde aplikovaly obecné soudy běžné právo ústavně konformním způsobem a jejich rozhodnutí proto nebyla způsobilá právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny porušit.
Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou srozumitelná, logická, přesvědčivá, nemají znaky svévole a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2009
František Duchoň
předseda senátu