ECLI:CZ:US:2009:2.US.1154.09.1
sp. zn. II. ÚS 1154/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. I. H., zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Nad Štolou 18, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - západ ze dne 2. 2. 2001 č. j. V 11-13/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 5. 2009, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - západ, jímž byl povolen vklad vlastnického práva ve prospěch JUDr. K. F. na základě kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2001. Tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejího ústavního práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka uvádí, že uvedenou kupní smlouvu nikdy neuzavřela. Z tohoto důvodu se domáhala určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Její žaloba však byla soudy zamítnuta a o dovolání nebylo do současné doby rozhodnuto. Tvrdí, že soudy v rámci řízení o určení vlastnictví odmítly přihlédnout k tomu, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodů absence formálních náležitostí. Má za to, že není přípustné, aby jedna ze smluvních stran kupní smlouvy zároveň ověřila pravost podpisu druhé smluvní strany, jak se v jejím případě stalo. Stěžovatelka je přesvědčena o včasnosti ústavní stížnosti, neboť jí nikdy nebyla doručena kupní smlouva obsahující rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva a nepočala jí tak běžet žádná lhůta. Je přesvědčena, že stížnost svým významem přesahuje její vlastní zájmy, neboť obdobnou věc Ústavní soud doposud neřešil.
Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu). Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že procesními prostředky k ochraně práva jsou nejen prostředky opravné, ale také všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit (srov. např. III. ÚS 252/01, III. ÚS 119/2000)
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.
Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva za situace, kdy ještě nebylo s konečným výsledkem ukončeno řízení o její žalobě na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, opřené o stejné argumenty, jaké nyní uplatňuje v ústavní stížnosti. Jak totiž sama uvádí (a jak Ústavní soud ověřil dotazem na příslušný soud), o jejím dovolání v této věci doposud nebylo rozhodnuto. Ústavní soud, hodnotící přípustnost ústavní stížnosti z hlediska možné ochrany práv stěžovatelky před jiným orgánem veřejné moci, nemůže pominout soustavu obecných soudů, která v občanském soudním řízení projednává spor spočívající na tomtéž základě a který je způsobilý zajistit efektivní ochranu práv stěžovatelky.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou, když neshledal zákonné podmínky pro postup dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj