ECLI:CZ:US:2009:2.US.1434.09.1
sp. zn. II. ÚS 1434/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. J. Č., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2009 č. j. 35 Co 456/2008-135, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení uvedeného v záhlaví, jímž Městský soud v Praze zamítl jeho návrh na opravu záhlaví usnesení ze dne 27. 11. 2008 č. j. 35 Co 456/2008-129. Současně stěžovatel požádal o "zrušení části ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., která byla novelizována, resp. o doplnění "datem narození".
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatele přípisem ze dne 15. 6. 2009 vyzval k odstranění jejích vad (upozornil jej zejména na nutnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem; připomněl i další náležitosti návrhu ve smyslu ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). K tomu mu určil lhůtu 20 dnů, běžící od doručení výzvy. Současně jej poučil o následcích spojených s nesplněním výzvy. Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 23. 6. 2009. Ve stanovené lhůtě však stěžovatel vady podání neodstranil. Přípisem ze dne 5. 7. 2009 pouze sdělil, že se domnívá, že jím sepsaná stížnost má všechny potřebné náležitosti. K poučení Ústavního soudu o možnosti žádat o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem uvedl, že má zkušenosti z jiných kauz, že Českou advokátní komoru nelze přinutit, aby konala, takže celou zdlouhavou proceduru nebude opakovat.
Nutnost právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem má svůj zákonný podklad (viz kogentní ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a je stanovena bez možnosti výjimek. Vztahuje se dokonce i na osoby práva znalé, včetně advokátů. Tato povinnost plně odpovídá povaze, jakou řízení vedená před Ústavním soudem mají. K otázce povinného zastoupení, jeho účelu a smyslu se vyjádřil Ústavní soud ve stanovisku Pl. ÚS-st. 1/96 (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 9, str. 471), na jehož závěry Ústavní soud plně odkazuje a nemíní se od nich ani v nyní projednávané věci odklánět. Povinnost, plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc je dostatečně zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (viz zák.č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť tento způsob může přinášet žadateli o právní pomoc jisté potíže. Je totiž věcí státu, a nikoli subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno (viz III. ÚS 296/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 10, usnesení č. 20).
V posuzované věci se stěžovateli dostalo náležitého poučení i potřebného prostoru k tomu, aby si zastoupení advokátem zajistil a Ústavnímu soudu doložil. Protože tak neučinil, Ústavní soud musí bezpodmínečně na povinném právním zastoupení trvat. Navíc nejde o první ústavní stížnost, s níž se stěžovatel na Ústavní soud obrátil. I v předchozích případech byl s náležitostmi ústavní stížnosti a podmínkami, které musí splnit, seznámen.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť nebyly odstraněny její vady ve lhůtě k tomu určené.
Jestliže bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu na zrušení části ustanovení označeného zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení příslušného zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2009
Stanislav Balík
předseda senátu