ECLI:CZ:US:2009:2.US.2028.09.1
sp. zn. II. ÚS 2028/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Církev adventistů sedmého dne, se sídlem Zálesí 297/50, Praha 4, zastoupeného JUDr. Andreou Šnytovou, advokátkou se sídlem Dejvická 46, Praha 6, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 10 C 55/99 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2008 č. j. 57 Co 338/2007-233, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, s odvoláním na tvrzené porušení jeho ústavně zaručeného práva ve smyslu především čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že konkrétní nemovitosti žalobce nejsou zatíženy zástavním právem, přičemž krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4114/2008 odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Přestože je součástí soudní moci, upravené v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi vedené řízení, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud se nejdná o otázky základních práv a svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výkladem a aplikací §151d odst. 1 obč. zák., účinného do 31. prosince 2000, provedený obecnými soudy, přičemž namítá, že výklad citovaného ustanovení zahrnující pod pojem "odevzdání věci" i nemovitosti, je neústavní a nepřípustně zasahuje do jeho ústavně zaručených práv.
Ústavní soud však tuto otázku ve své judikatuře již zodpověděl, když konstatoval (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 45/04, II. ÚS 620/04, II. ÚS 545/05), že proti závěru obecných soudů o tom, že předmětem zástavy podle §151d odst. 1 obč. zák., účinného do 31. prosince 2000, mohou být jak věci movité, tak i nemovité, který vychází z konstantní judikatury (k tomu podrobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 328/99), nemá z hlediska ústavnosti žádné výhrady. Podle §151d obč. zákona, účinného do 31. prosince 2000, dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástupce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře. I když novela občanského zákona, účinná od l. ledna 2001, v ustanovení §161 vymezuje zástavu cizích věcí movitých a nemovitých tak, že dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit, nemovitá věc pak může být dána do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, Ústavní soud konstatoval, že §151d obč. zákona, účinného do 31. prosince 2000, nerozlišoval při zástavě věci cizí to, zda jde o věc movitou či nemovitou.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, tedy že napadená rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou na stěžovatelem vytyčenou otázku, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v projednávané věci k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 16. září 2009
Stanislav Balík
předseda senátu