ECLI:CZ:US:2009:2.US.213.09.1
sp. zn. II. ÚS 213/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti General Transport Holdings, a. s, v likvidaci, se sídlem Střelničná 1680, Praha 8, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem Na Struze 1740/7, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2008 č. j. 80 K 88/99-1151 a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu ve znemožnění nahlédnout stěžovatelce do soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 80 K 88/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a) zákona], napadla stěžovatelka postup Městského soudu v Praze, kdy uvedený soud stěžovatelce neumožnil nahlížet do spisu vedeného ve věci sp. zn. 80 K 88/99. Podle stěžovatelky tím městský soud porušil její práva zakotvená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že se domáhala práva nahlédnout do soudního spisu vedeného v konkursním řízení proti úpadci obchodní společnosti PETRA a. s. pod spisovou značkou 80 K 88/99. Svůj právní zájem na nahlédnutí stěžovatelka odůvodnila tím, že vlastní akcie úpadce o celkové jmenovité hodnotě 200.000.000,- Kč a měla v úmyslu zjistit stav aktiv a pasiv úpadce. První žádosti o nahlédnutí do spisu soud nevyhověl s tím, že k tomu je nutné jednoznačně prokázat, že je akcionářem úpadce, a bylo jí doporučeno, ať tuto skutečnost prokáže opisem ze seznamu akcionářů. Od správkyně konkursní podstaty stěžovatelka následně zjistila, že úpadce jí seznam akcionářů nepředal. Stěžovatelka proto požadovala, aby jí soud v souvislosti s žádostí o nahlédnutí do spisu umožnil předložit originál akcie. Soud však vydal předmětné usnesení ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 80 K 88/99, jímž stěžovatelce nepovolil nahlédnout do spisu, aniž by se zabýval kontrolou předmětné akcie. Stěžovatelka se domnívá, že uvedeným rozhodnutím obecného soudu došlo k dotčení jejích ústavně zaručených práv, neboť jí svědčí právní zájem na nahlédnutí do spisu.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojených dokumentů Ústavní soud zjistil následující:
Stěžovatelka se 27. 11. 2008 obrátila na soud se žádostí o nahlédnutí do spisu s tím, že podle jejího názoru jediným způsobem, jakým může prokázat, že je akcionářem úpadce, je předložení originálu hromadné akcie. Proto stěžovatelka soud požádala o umožnění předložení originálu akcie a o nahlédnutí do spisu. Městský soud usnesením ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 80 K 88/99 nahlédnutí do spisu nepovolil.
K ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Praze. Je přesvědčen, že byl k uvedenému postupu oprávněn. Podle jeho názoru stěžovatelka nemá právní zájem k nahlédnutí do spisu, neboť její postavení akcionáře ani hodnota její akcie se tímto nikterak nezmění. Dotaz vedoucí ke zjištění aktiv a pasiv úpadce bude lepší adresovat přímo na správkyni konkursní podstaty. Tuto možnost stěžovatelka dosud nevyužila, neboť k dotazu soudu správkyně sdělila, že tohoto akcionáře nezná. Ústavní stížnost účastník považoval za nedůvodnou.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadený postup není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které mu předcházelo, způsobilý porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž důvody spatřuje v protiústavnosti interpretace aplikované právní normy týkající se procesního postupu obecného soudu. Úvodem třeba upozornit, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "jednoduchého" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), stojící mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 Ústavy České republiky), není možno považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti postupu obecných soudů a jimi vydaných rozhodnutí. O zásahu Ústavního soudu lze uvažovat až za situace, že by příslušný proces (v obecném slova smyslu) byl zatížen "kvalifikovanými" vadami, tedy takovými vadami, jež mají za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (a jejichž definování se Ústavní soud soustavně věnuje ve své rozhodovací činnosti) (viz např. usnesení ze dne 14. 1. 2004 sp. zn. III. ÚS 376/06, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usn. č. 1).
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou tedy v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní soud zpravidla posuzuje souladnost řízení se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy až po jeho skončení a hodnotí ji v kontextu celého jeho průběhu, a to zejména za podmínky, že rozhodnutím bylo zasaženo přímo a nevratně do některého z ústavně zaručených práv nebo svobod.
Nahlížení do spisu oproti tomu je věcí vedení soudního řízení, úzce související se zjišťováním a hodnocením skutkového stavu ze strany soudu, a tak samostatné posuzování postupu orgánů veřejné moci zde nepřichází v úvahu (srov. usnesení Ústavního soudu apod. sp. zn. III. ÚS 483/03). Zhodnocení, zda žadateli, který není účastníkem řízení, svědčí ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 o. s. ř. právní zájem či vážný důvod k nahlédnutí do spisu, je předně věcí předsedy senátu obecného soudu a pokud svůj závěr náležitě odůvodní, Ústavnímu soudu nepřísluší jeho důvody přehodnocovat (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 562/03).
Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že prohlášením konkursu na majetek akciové společnosti její statutární orgán vykonává i nadále veškerá ostatní práva a plní povinnosti, které jinak přísluší úpadci - akciové společnosti, pokud nesouvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty úpadce a tato oprávnění a povinnosti proto nevykonává správce konkursní podstaty (§14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, §68 obchodního zákoníku). Akcionář vlastnící akcie společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, může uplatňovat svá akcionářská práva jen v souladu s ustanovením §180 a násl. obchodního zákoníku, a to vůči valné hromadě, popř. představenstvu, nesvědčí mu však právní zájem na nahlédnutí do spisu o probíhajícím konkursním řízení na majetek úpadce. Ústavní soud připomíná, že zákon o konkursu a vyrovnání neobsahuje žádnou speciální úpravu dopadající na akcie zařazené do majetku podléhajícímu konkursu. Akcie se proto podřizují stejnému právnímu režimu jako jiné majetkové kusy, které jako jednotlivé položky do konkursní podstaty spadají. Podle ustanovení §179 odst. 2 obchodního zákoníku není akcionář oprávněn požadovat po dobu trvání společnosti, ani v případě jejího zrušení, vrácení svých majetkových vkladů a i po případném zrušení společnosti má právo toliko na podíl na likvidačním zůstatku.
Ústavní soud vzhledem k okolnostem případu dospěl k závěru, že napadený postup obecného soudu přímý vliv na pozici stěžovatelky nemá a dotčení jejích práv v rovině ústavnosti v dané věci neshledal. Nezbylo mu proto než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2009
Stanislav Balík
předseda senátu