ECLI:CZ:US:2009:2.US.2200.07.1
sp. zn. II. ÚS 2200/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci 1) V. Č. a 2) JUDr. F.M., zastoupeného Mgr. Dagmar Vrbovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 5. 2007 č. j. 11 C 29/2007-67, za účasti Okresního soudu v Příbrami jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2007, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu v Příbrami, a to z důvodu porušení jejich práva na právní pomoc v řízení před soudy a jinými orgány veřejné moci podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ve své ústavní stížnosti zastávají názor, že činnost vykonávaná opatrovníkem je jiné povahy, než činnost právního zástupce. Namítají, že opatrovník zajišťuje ochranu zájmů nepřítomného účastníka řízení, avšak jeho nezbytnou výbavou nejsou odborné znalosti týkající právní úpravy, když opatrovníkem může být ustanoven také právní laik. Tato skutečnost dle stěžovatelů vyplývá mimo jiné také z ohodnocení opatrovníka, je-li jím ustanoven advokát, kdy dle platného advokátního tarifu je odměna za jeden úkon právní služby poskytnuté v souvislosti s výkonem této funkce pouze 300,- Kč, a to bez ohledu na právní složitost věci. Pokud tedy v projednávané věci soud nevyhověl návrhu stěžovatele 2) jako opatrovníka stěžovatele 1) na vyslovení souhlasu se zvolením právního zástupce stěžovateli 1), pak s ohledem na výše uvedené stěžovatelům upřel právo na právní pomoc.
II.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 11 C 29/2007, z něhož zjistil následující:
Usnesením ze dne 9. 2. 2007 č. j. 11 C 29/2007-38 ustanovil Okresní soud v Příbrami stěžovateli 1) opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu podle §29 odst. 3 o. s. ř. stěžovatele 2).
Jak vyplývá z protokolu o jednání soudu prvého stupně ze dne 25. 4. 2007 (spis č. l. 50), stěžovatel 2) soud při jednání požádal o souhlas se zvolením právního zástupce s odůvodněním, že k náležitému hájení práv stěžovatele 1) je třeba odborných znalostí právních a on v projednávané věci vystupuje ve funkci opatrovníka, nikoliv advokáta, a tyto dvě funkce dle jeho názoru nelze slučovat.
Stěžovatel 2) jménem stěžovatele 1) shora uvedenou žádost dále zopakoval ve svém vyjádření ke změně žaloby ze dne 2. 5. 2007 s odůvodněním, že dle jeho názoru není výkon funkce opatrovníka výkonem advokacie, a jako taková tedy není kryta zákonným pojištěním advokáta. Uvedl, že věc je natolik právně složitá, že poskytované služby jdou nad rámec běžné činnosti opatrovníka, neboť vyžadují kvalifikované právní zastoupení.
Dne 22. 5. 2007 byla do spisu založena spolu s vyjádřením k žalobě proti stěžovateli 1) procesní plná moc, kterou stěžovatel 2) jako opatrovník zmocnil advokátku Mgr. Dagmar Vrbovou, aby jej zastupovala ve všech právních věcech.
Okresní soud v Příbrami ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 23. 5. 2007 č. j. 11 C 29/2007-67 žádost stěžovatele 2) zamítl. Jak zejména uvedl ve svém odůvodnění, z příslušných ustanovení zákona o advokacii a občanského soudního řádu lze dovodit, že opatrovník při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka vykonává právní službu dle zákona o advokacii, přičemž opatrovník ustanovený z řad advokátů má stejné postavení jako advokát, kterému byla udělena účastníkem plná moc. Otázka případného udělení substituční plné moci jinému advokátovi je věcí jeho rozhodnutí, nikoliv procesní otázkou, o které by měl rozhodovat soud.
III.
Ústavní soud vyzval podle ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") účastníka řízení Okresní soud v Příbrami, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil.
Okresní soud v Příbrami na úvod svého vyjádření předně konstatoval, že projednávaná ústavní stížnost směřující proti jeho zamítavému usnesení je pouze zástupným problémem. Jak vyplývá z obsahu stížnosti tak i postupu stěžovatele 2) jako opatrovníka v řízení, podstatou problému je obecný stav nespokojenosti některých členů České advokátní komory, kteří se jako advokáti cítí nedostatečně finančně ohodnoceni v případě výkonu funkce soudem ustanoveného opatrovníka.
Má za to, že již ve svém usnesení podrobně vysvětlil, včetně právní argumentace, proč se nelze ztotožnit s názorem stěžovatele 2) na to, že výkon jeho funkce jako opatrovníka není výkonem advokacie. V tomto směru odkázal jak na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak na ustanovení §1 odst. 2 zákona o advokacii, kde je výslovně stanoveno, že poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného, je-li vykonávána advokátem. Obecnému soudu nepřísluší posuzovat otázku dostatečnosti odměny advokáta ve funkci opatrovníka a je věcí profesní komory advokátů, zda se pokusí v daném směru iniciovat změnu příslušných právních předpisů.
Okresní soud v Příbrami dále po rozboru příslušných ustanovení zákona o advokacii a občanského soudního řádu shrnul, že pokud by advokát jako opatrovník udělil plnou moc dalšímu advokátovi nikoliv jako substituční vlastní plnou moc, ale jménem opatrovance z titulu zmocněného zástupce, byla by tato plná moc jako právní úkon neplatná. Ustanovení §29 odst. 3 v kontextu s ustanovením §31 odst. 2 a §25 odst. 1 věta druhá a odst. 2 o. s. ř. nepřipouštějí, aby advokát ustanovený do funkce opatrovníka a vykonávající tím advokacii dle ustanovení §1 odst. 2 zákona o advokacii zvolil shodný postup jako zástupce, který při výkonu funkce opatrovníka advokacii nevykonává, tj. aby za opatrovance ustanovil udělil plnou moc advokátu přímo k jeho zastupování. V opačném případě by došlo k zpochybnění samé podstaty dostatečnosti kvalifikace advokátů k poskytování odborných služeb.
IV.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Jak Ústavní soud zjistil, ačkoli v záhlaví ústavní stížnosti bylo uvedeno, že jsou oba stěžovatelé právně zastoupení Mgr. Dagmar Vrbovou, nebyla k ústavní stížnosti připojena speciální plná moc ve smyslu §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, kterou by stěžovatele 1) uvedenou advokátu zmocnil k svému zastupování v projednávané věci. Vzhledem k tomu byla Mgr. Dagmar Vrbová přípisem, doručeným 25. 10. 2007, vyzvána k odstranění této vady podaní ve lhůtě 7 dnů s tím, že nedoplní-li ve stanovené lhůtě řádnou plnou moc, bude návrh ve vztahu k tomuto stěžovateli odmítnut dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Dne 29. 10. 2007 byl Ústavnímu soudu doručen přípis, jímž uvedená advokátka Ústavnímu soudu sdělila, že nemůže výzvě vyhovět, neboť stěžovatel 1) byl již v řízení před soudem prvého stupně neznámého pobytu. Byl mu však ustanoven opatrovník stěžovatel 2), který jí zmocnil k zastupování před Ústavním soudem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel 1) je nadále neznámého pobytu, má za to, že ustanovení opatrovníka nadále trvá.
Dle názoru Ústavního soudu vytýkaná vada návrhu ve lhůtě k tomu určené nebyla odstraněna. Je třeba podotknout, že trvání funkce opatrovníka se omezuje toliko na civilní soudní řízení před obecnými soudy, v němž byl opatrovník ustanoven a nepokračuje automaticky v řízení o ústavní stížnosti, jež je samostatným a od civilního soudního řízení odděleným soudním procesem. Měl-li proto snad stěžovatel 2) v úmyslu podat z titulu opatrovníka stěžovatele 1) projednávanou ústavní stížnost také jeho jménem, jednalo by se o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
V.
Jak Ústavní soud zjistil, právně podobnou problematikou předestřenou v ústavní stížnosti stěžovatelem 2) se již zabýval, a to ve svém usnesení ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1373/08 a především ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2008 sp. zn. I ÚS 1408/08, ve kterém dospěl k závěru o nedůvodnosti jeho argumentace. Závěry učiněné v tomto nálezu lze plně aplikovat i na projednávanou věc a Ústavní soud ani nemá důvodu se od nich odchylovat.
V prvé řadě je namístě zcela odmítnout ničím neodůvodnitelný závěr stěžovatele 2), podle něhož účelem činnosti opatrovníka je sice zajišťování zájmů nepřítomného účastníka, nikoliv však "poskytování vysoce kvalifikovaných odborných právních služeb spojených s výkonem činnosti právního zástupce". Ústavní soud připomíná, že k účelu zastoupení opatrovníkem se vyslovil již v nálezu sp. zn. II. ÚS 629/04, v němž zcela jednoznačně konstatoval, že "funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení, tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce". Je-li opatrovníkem advokát, musí zájmy účastníka neznámého pobytu, jemuž byl ustanoven, hájit tak, jako by je bránil v případě, že by mu tento účastník udělil procesní plnou moc. De lege lata lze toto pravidlo dovodit z §31 o. s. ř., podle něhož má ustanovený zástupce (tím je i opatrovník) stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci; byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc. Nelze proto v žádném případě akceptovat stanovisko stěžovatele 2), který sice je advokátem (a právě proto byl bezpochyby opatrovníkem ustanoven), avšak protože dle jeho mylné interpretace účelu §29 odst. 3 o. s. ř. nezahrnuje opatrovnictví poskytování právních porad, nebude je účastníku poskytovat, a místo toho zmocní jiného advokáta. Pokud by tomu tak skutečně mělo být, jevilo by se zcela nesmyslným, aby soud ustanovoval právě advokáta opatrovníkem.
Jakékoliv pochybnosti o povaze činnosti advokáta coby opatrovníka účastníka neznámého pobytu zcela rozptyluje §1 odst. 2 zákona o advokacii, který od novely č. 205/2005 Sb. stanovuje, že "poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávána advokátem." V poznámce č. 1 pod čarou se sice neodkazuje na §29 o. s. ř., avšak to není v nejmenším na závadu, neboť - jak plyne z ustálené judikatury - jednak poznámka pod čarou má pouze informativní povahu, a jednak i opatrovník ustanovený podle §29 o. s. ř. je opatrovníkem pro řízení. Citované ustanovení zákona o advokacii tedy nepřipouští jiný výklad než ten, že pokud advokát vykonává činnost opatrovníka pro řízení, poskytuje tím právní služby. Z toho zároveň vyplývá, že advokát, který byl ustanoven opatrovníkem pro řízení, je na straně jedné povinen plnit veškeré povinnosti, které mu při poskytování právních služeb ukládá zákon o advokacii, na straně druhé má za tuto činnost právo na odměnu (srov. §22 zákona o advokacii, §1 odst. 1 advokátního tarifu).
Je nutno podotknout, že jak dále vyplývá z příslušného spisu, stěžovatel 2) nebyl nijak na spravedlivé odměně za vykonanou práci zkrácen. Okresní soud v Příbrami pojal zcela správně činnost opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. jako poskytování právních služeb a v souladu s tím také určil výši odměny za zastupování podle advokátního tarifu. Pokud by naopak soud vyšel z argumentace stěžovatele 2), že poskytování právních služeb do činnosti opatrovníka - advokáta nepatří, nemohly by mu ani odměnu za zastupování a paušální náhradu podle advokátního tarifu přiznat. I z tohoto pohledu je argumentace stěžovatele vnitřně rozporná.
Ústavní soud se proto ztotožňuje s postupem Okresního soudu v Příbrami, který žádosti stěžovatele 2) o vyslovení souhlasu se zvolením právního zástupce stěžovateli 1) nevyhověl. Mínil-li stěžovatel 2) dosáhnou téhož výsledku na základě plné moci, kterou udělil jako opatrovník svým jménem Mgr. Dagmar Vrbové, nezmocnil tímto advokátku k tomu, aby v řízení zastupovala stěžovatele 1), ale aby zastupovala samotného stěžovatele 2) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 457/2003, publikované v Soudní judikatuře pod č. 134/2003). Takovou plnou moc lze posuzovat pouze jako substituční plnou moc ve smyslu §25 odst. 2 o. s. ř. udělenou dalšímu advokátovi, jež závisí, až na výjimky uvedené v zákoně, na jeho rozhodnutí, nikoli na povolení ze strany soudu.
Ústavní soud na závěr konstatuje, že postupem Okresního soudu v Příbrami nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Okresní soud v Příbrami se v odůvodnění napadeného rozhodnutí všemi námitkami stěžovatele uvedenými v ústavní stížnosti dle Ústavního soudu přesvědčivě vypořádal a odůvodnění jeho rozsudku je v tomto směru zcela vyčerpávající. To, že stěžovatel nesdílí právní názor, jež tento soud ve svém rozhodnutí vyslovil, není schopno samo osobě posunout věc do roviny ústavněprávní.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost stěžovatele 1) podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro neodstranění vad návrhu, a ústavní stížnost stěžovatele 2) odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2009
Stanislav Balík
předseda senátu