ECLI:CZ:US:2009:2.US.393.09.1
sp. zn. II. ÚS 393/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. března 2009 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Perglem, advokátem se sídlem Žižkova 480, 436 01 Litvínov, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008 sp. zn. 6 To 92/2008, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na spojení věci se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 19. 2. 2009 ústavní stížnost v níž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, dne 3. 3. 2009 došlo doplnění ústavní stížnosti, v němž stěžovatel navrhuje spojení věci s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. III. ÚS 40/2008. Stěžovatel má za to, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu, garantované článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále že bylo porušeno jeho základní právo spočívající v odnětí práva na bezplatnou pomoc obhájce, které je garantováno v čl. 40 odst. 3, věta třetí Listiny.
Městský soud v Praze rozhodl dne 10. 11. 2008 sp. zn. Nt 228/2006 podle ust. §33 odst. 2 trestního řádu a contrario tak, že nepřiznal stěžovateli v řízení o obnově nárok na bezplatnou obhajobu, neboť došel k závěru, že stěžovatel bude schopen své závazky vůči státu plnit.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal stěžovatel stížnost k Vrchnímu soudu v Praze, ve které zdůraznil, že se neztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze. Vykonává sice trest odnětí svobody přesahující 17 let, dodává však, že byl odsouzen i podle ust. §219 trestního zákona a nadto byla v jeho případě, z důvodu že v jiné trestní věci vystupoval jako utajený svědek, přijata různá bezpečnostní opatření, např. přímá eskorta, která brání jeho pracovnímu zařazení. Především však je dle stěžovatele ve věznicích nedostatek pracovních míst, takže se domnívá, že mu nelze být kladeno k tíži, jestliže se rozhodl ke zvýšení své kvalifikace studiem, které jak se domnívá využije po propuštění z výkonu trestu. Závěrem stížnosti stěžovatel navrhl, aby bylo stížností napadené rozhodnutí zrušeno a bylo rozhodnuto o jeho právu na bezplatnou obhajobu.
Stížnostní soud po přezkoumání výroku stížností napadeného rozhodnutí a řízení, které vynesení rozhodnutí předcházelo, došel k závěru, že stížnost je nedůvodná a jako takovou ji zamítl.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím a s ústavní stížností konstatuje, že obecné soudy dostatečně zjistily okolnosti toho, proč není stěžovatel zařazen na pracovní místo a správně vyhodnotily stěžovatelovy schopnosti plnit závazky vůči státu, nehledě na to, že stát již jedenkrát hradil náklady právního zastoupení stěžovatele v řízení o povolení obnovy.
Odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je zcela ústavně aprobovatelné. Vrchní soud v Praze aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu a Ústavní soud nemá důvod k zásahu do jeho rozhodnutí.
Co se týká návrhu stěžovatele na spojení věci, tak Ústavní soud konstatuje, že se jedná o dvě rozdílná období, kdy posouzení otázky pracovního zařazení se mění. Ve věci sice rozhodovaly shodné orgány, avšak jak je uvedeno výše, šlo o rozdílná období, kdy se mění jak možnosti a schopnosti stěžovatele k pracovnímu zařazení (zdravotní stav, zařazení do vzdělávacího programu Školského vzdělávacího programu), tak se mění i možnosti pracovního umístnění odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody. Z těchto důvodů neshledal Ústavní soud návrh na spojení věci důvodným a jako takový jej odmítl.
Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí tvrzené porušení základních práv a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2009
Jiří Nykodým
předseda senátu