ECLI:CZ:US:2009:3.US.1190.09.2
sp. zn. III. ÚS 1190/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. T., právně zastoupeného JUDr. Petrem Orctem, advokátem AK se sídlem Na Vyhlídce 53, 360 21 Karlovy Vary, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 a proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě a 2) Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud obdržel dne 7. května 2009 ústavní stížnost stěžovatele směřující proti v záhlaví citovaným rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 37/2008. Tato ústavní stížnost byla v souladu s kancelářským řádem Ústavního soudu rejstříkem administrativně rozdělena na dvě různé věci (sp. zn. III. ÚS 1190/09 a sp. zn. II. ÚS 1191/09).
Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že k rozdělení věci není důvod. Protože napadená rozhodnutí byla vydána v rámci jednoho občanskoprávního řízení a obsahově na sebe navazují, bylo shledáno za vhodné a účelné, aby řízení před Ústavním soudem bylo vedeno pod jednou spisovou značkou. Dle ust. §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s ust. §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení tyto věci spojil ke společnému řízení, věc je nadále vedena od sp. zn. III. ÚS 1190/09.
I.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30 bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení, ve kterém se žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") domáhal po žalované společnosti BRANO, a. s. IČ 45193363 zaplacení částky 154 342,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (výrok pod bodem I.). Ve výroku pod bodem II. okresní soud žalované nepřiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 bylo k odvolání žalované usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30 ve výroku pod bodem II. změněno tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 40 626,- Kč. Dále odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalované náklady odvolacího řízení.
Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51 byl zamítnut návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66 bylo usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51 potvrzeno.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá nejednotný postup Okresního soudu v Opavě při zasílání výzvy k zaplacení soudního poplatku, který byl přesto podpořen Krajským soudem v Ostravě. Stěžovatel srovnává předmětné řízení s jiným řízením probíhajícím v jeho právní věci u téhož soudu, poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a vyjadřuje své přesvědčení, že výzva k zaplacení soudního poplatku měla být zaslána nejen právnímu zástupci stěžovatele, ale i stěžovateli samotnému, který měl konat (zaplatit soudní poplatek). Stěžovatel připomíná, že jedním z požadavků spravedlivého procesu je předvídatelnost.
Ve vztahu k napadenému výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 o nákladech řízení stěžovatel namítá, že soud nepřihlédl ke všem okolnostem dané věci a dostal se do rozporu se zákonem i s judikaturou Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí je podle názoru stěžovatele v otázce nákladů řízení nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé.
IV.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51, jímž byl zamítnut návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30.
Dle obsahu ústavní stížnosti se zjišťuje, že stěžovatel ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66 a k usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51 žádné konkrétní námitky, které by měly ústavněprávní relevanci, neuplatnil. Ústavní soud tedy přezkoumal výše uvedená rozhodnutí a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66 dospěl k závěru, že žalobce věděl o tom, že soudní poplatek nezaplatil ani on ani jeho zástupce ke dni 15. 9. 2008, kdy bylo zástupci žalobce doručeno usnesení Okresního soudu v Opavě o zastavení řízení. Za tohoto stavu nic nebránilo zástupci žalobce, aby soudní poplatek v souladu s poučením ve shora uvedeném usnesení zaplatil do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Pokud tak neučinil, nemůže návrhem ze dne 8. prosince 2008 žádat o prominutí zmeškání lhůty, neboť jednoznačně návrh na zmeškání lhůty byl podán po patnácti dnech po odpadnutí tvrzené překážky; proto, byť z jiných důvodů, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Uvedeným závěrům odvolacího soudu nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Protože stěžovatel sám neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by dovozoval porušení svých ústavně zaručených práv, posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost ve vztahu k uvedeným usnesením jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Dále stěžovatel v ústavní stížnosti napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40, kterým bylo k odvolání žalované změněno usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30 ve výroku pod bodem II. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 40 626,- Kč.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 mu bylo doručeno dne 2. listopadu 2008, tj. více než 60 dnů před podáním této ústavní stížnosti. Současně však stěžovatel uvádí, že rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je teprve usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51, kterým byl zamítnut jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30. Toto usnesení Krajského soudu mu bylo doručeno teprve dne 14. dubna 2009. Stěžovatel je tedy toho názoru, že ústavní stížnost směřující proti oběma usnesením krajského soudu podal včas, protože teprve na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66 došlo k vyčerpání prostředků, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Podání ústavní stížnosti směřující pouze proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 ve lhůtě 60 dnů, počítané ode dne doručení tohoto usnesení, tj. od 21. listopadu 2008, by tudíž podle stěžovatele bylo předčasné a především v rozporu s ust. §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Tato stěžovatelova úvaha není správná.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Při shrnutí výše uvedeného nelze než učinit závěr, že ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 je opožděná. Na uvedeném závěru nemůže změnit nic ani argumentace stěžovatele, že s podáním ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí vyčkával až do doručení rozhodnutí o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 obsahuje poučení, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě tedy bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku. Lhůtu k podání ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40, tak bylo třeba počítat již od doručení tohoto rozhodnutí.
Ve vztahu k té části ústavní stížnosti, v níž stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení, ve kterém se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 154 342,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, je ústavní stížnost nepřípustná. Proti uvedenému usnesení bylo v souladu s poskytnutým poučením soudu přípustné odvolání, které však stěžovatel podal opožděně. Návrh na prominutí zmeškání lhůty Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51 zamítl, protože shledal, že důvod zmeškání na straně žalobce není omluvitelný. Toto usnesení okresního soudu bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66 potvrzeno. Stěžovatel tedy tohoto prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval, řádně nevyužil.
Při shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 16 Co 45/2009-66 a proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 12. prosince 2008 č. j. 6 C 37/2008-51 podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40 Ústavní soud podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2008 č. j. 6 C 37/2008-30 Ústavní soud podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhal toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2008 č. j. 16 Co 276/2008-40, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. ledna 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94, publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 3, usnesení č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu