ECLI:CZ:US:2009:3.US.1409.09.1
sp. zn. III. ÚS 1409/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. J. G., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2008 č. j. 29 Odo 1105/2006-111, Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2006 č. j. 8 Cmo 215/2005-89 a Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005 č. j. 5 Cm 39/2003-56, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že je považuje za věcně nesprávná a podle jeho přesvědčení zasahují do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. U příslušného soudu podal žalobu o určení, že pohledávka žalobce ve výši 5.000.000,- Kč, přihlášená do konkursního řízení u Městského soudu v Praze, vedeného pod sp. zn. 91 K 12/2001 - ve věci úpadce Private Investors a. s., je pohledávkou za podstatou, tato žaloba však byla zamítnuta. Vrchní soud v Praze jeho odvolání nevyhověl, rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, když shodně konstatoval, že finanční prostředky, které žalobce úpadci poskytl dle smlouvy o správě portfolia, se nestaly součástí majetku úpadce, a proto nejde o pohledávku za podstatou, jak to má na mysli §31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. Stejný názor pak vyslovil i Nejvyšší soud, který jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze nevyhověl. Vzhledem k tomu, že se soudy zabývaly i výší pohledávky a vycházely při jejím stanovení z výpisu stavu portfolia od úpadce k 18. 5. 2001, s takovým postupem nemůže souhlasit, když zjišťovaný stav portfolia čerpal z neúplného a nedokonalého způsobu jeho vedení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práva, jehož se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud, který shledal podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustnost dovolání v rozsahu týkajícím se pořadí pohledávky v konkursním řízení, vedeném proti úpadci, opodstatněně je, s poukazem na skutková zjištění soudů a mj. na obsah §14 odst. 1 písm. a), §31 odst. 2 a §31 odst. 2 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném k l. 6. 2001, zamítl. Důvodně, s odvoláním na §241a odst. 3 a §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, soud také odmítl dovolání napadající závěry soudů o výši pohledávky žalobce proti úpadci. Poněvadž ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se Nejvyšší soud vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými, lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. K poukazu stěžovatele na způsob zjišťování výše jeho pohledávky za úpadcem nutno uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. V postupu soudů nebyl shledán rozpor s citovaným ustanovením, a proto nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" obecnými soudy provedené hodnocení důkazů, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu