ECLI:CZ:US:2009:3.US.1538.09.1
sp. zn. III. ÚS 1538/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. července 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Real Invest Pernerova, s. r. o. se sídlem v Pardubicích, Pernerova 441, IČ 26000105, zastoupeného JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Pernerova 1490, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 12. 3. 2009 č. j. 23 Co 607/2008-82 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 8. 2008 č. j. 6 C 420/2007-61, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že je považuje za rozhodnutí, jež jsou v rozporu s čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky a s čl. 11, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních lidských práv a svobod. Uvedl, že jako spoluvlastník nemovitosti uplatnil nárok na úhradu za užívání jeho podílu žalovanou, když mu nebylo umožněno tento podíl užívat pro svou potřebu. Vyslovil přesvědčení, že soudy v předmětném řízení věc posoudily nespravedlivě, jejich rozhodnutí byla v naprostém rozporu se skutečnostmi, zjištěnými v důkazním řízení. Poněvadž však bylo nesporně prokázáno, že on jako spoluvlastník nikdy nemovitost neužíval, se žalovanou, která na jeho výzvy nereagovala, nebylo možno uzavřít jakoukoliv dohodu a ta místnosti, které dříve užíval její syn a bývalý spoluvlastník nevyklidila a užívala je tak nad rámec svého spoluvlastnického podílu, měla proto za takového užívání věci platit.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §212 a §212a občanského soudního řádu a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí, s poukazem na provedené důkazy a jejich hodnocení, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými. K námitkám stěžovatele v ústavní stížnosti nutno uvést, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 83 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Proto, pokud soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). V řízení o ústavní stížnosti porušení zásad §132 občanského soudního řádu soudy shledáno nebylo, a proto lze v dalším na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu odkázat - mj. na z důkazů učiněný závěr, že žalobce, nyní stěžovatel, nerealizoval své vlastnické právo, aniž by mu v tom žalovaná bránila, nedomáhal se užívání nemovitosti, a proto tato okolnost nemůže být k její tíži, byť měla v dotčeném období nemovitost uzamčenu, a vést tak bez dalšího k založení povinnosti žalované platit žalobci za užívání společné věci finanční náhradu.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozhodnutí soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), §72 odst. 1 písm. a) odst. 3 a 4, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu