ECLI:CZ:US:2009:3.US.2851.09.1
sp. zn. III. ÚS 2851/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele AGRO-Měřín, a. s., IČ: 49434179, se sídlem Zarybník 516, 594 42 Měřín, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2009 č. j. 28 Cdo 4846/2008-170, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 19. srpna 2008 č. j. 54 Co 5/2008-150 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. března 2008 č. j. 10 C 278/2005-129, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. března 2008 č. j. 10 C 278/2005-129 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 19. srpna 2008 č. j. 54 Co 5/2008-150 došlo k určení, že Česká republika je vlastníkem a žalobce Pozemkový fond České republiky (vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) je správcem přesně označených nemovitostí. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl navrhovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. srpna 2009 č. j. 28 Cdo 4846/2008-170 odmítl, když s poukazem na to, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s rozhodovací praxí (kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2007 sp. zn. 28 Cdo 3042/2006) dospěl k závěru, že neřeší otázku zásadního právního významu [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Rozhodovací důvody označených obecných soudů byly (shodně) podloženy právním názorem, dle něhož pokud Pozemkový fond převáděl označené pozemky podle §11 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. bez jejich předchozího zařazení do veřejné nabídky ve smyslu §7 odst. 2 téhož zákona, realizovaný právní úkon je pro rozpor se zákonem neplatný (§39 občanského zákoníku).
Předmětná rozhodnutí napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž rozvedl své důvody, pro které se neztotožňuje s obecnými soudy provedeným výkladem v dané záležitosti relevantních zákonných ustanovení. Tvrdil, že se cítí být dotčen v ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Litiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V důsledku toho požadoval, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem vyložily důvody, které je k jejich výkladovým závěrům vedly. V důsledku toho stačí na obsah odůvodnění jejich rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat. Interpretace provedená obecnými soudy není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06); naopak na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší soud i konkrétně příkladmo poukázal. V této souvislosti patří se i poznamenat, že obecnými soudy učiněný výklad je nadto i ve shodě s judikaturou Ústavního soudu na danou problematiku dopadající (usnesení sp. zn. II. ÚS 2403/08, III. ÚS 2900/08, II. ÚS 2943/08).
Rozhodovací důvody nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/05, stejně jako rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 170/2008, na něž stěžovatel na podporu svých vývodů odkázal, potom na jeho (skutkově i právně odlišnou) situaci nedopadají.
Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu