ECLI:CZ:US:2009:3.US.966.09.1
sp. zn. III. ÚS 966/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. října 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., IČ 60197412, se sídlem Za Tratí 602, 339 15 Klatovy IV., právně zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem AK se sídlem Londýnská 55, 120 21 Praha 2, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2009 č. j. 5 Cmo 31/2009-1224 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2009 č. j. 53 Cm 95/2005-1186, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. dubna 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze 2009 ze dne 5. února 2009 č. j. 5 Cmo 31/2009-1224, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2009 č. j. 53 Cm 95/2005-1186, a to pro porušení článku 4 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 19. ledna 2009 č. j. 53 Cm 95/2005-1186 Městský soud v Praze nařídil předběžné opatření, kterým zakázal obchodní společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") konat náhradní valnou hromadu svolanou na 30. ledna 2009, jakož i jakékoli jiné náhradní valné hromady nahrazující ve smyslu ust. §185 odst. 3 obchodního zákoníku mimořádnou valnou hromadu svolanou na 12. ledna 2009, to vše do doby vydání akcií obchodní společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., jež jsou předmětem žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 53 Cm 95/2005, žalobci žalovaným (výrok pod bodem I.). Uvedeným usnesením dále Městský soud v Praze zakázal Mgr. M. N. zahájit náhradní valnou hromadu obchodní společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., svolanou na 30. ledna 2009 a vykonávat funkci předsedy této náhradní valné hromady, jakož i zahájit jakoukoli jinou náhradní valnou hromadu uvedené společnosti nahrazující ve smyslu ust. §185 odst. 3 obchodního zákoníku mimořádnou valnou hromadu uvedené společnosti svolanou na 12. ledna 2009 a vykonávat funkci předsedy těchto valných hromad. Usnesením ze dne 5. února 2009 č. j. 5 Cmo 31/2009-1224 Vrchní soud v Praze odmítl odvolání žalovaného Ing. K. B. a obchodní společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2009 č. j. 53 Cm 95/2005-1186 s odůvodněním, že žalovaný ani společnost Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., nejsou k podání odvolání proti výroku pod bodem II. legitimováni. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části, kterou směřuje odvolání do výroku pod bodem I., bylo odvolání odmítnuto, neboť předběžné opatření tam vymezené, tj. zákaz konat náhradní valnou hromadu svolanou na 30. ledna 2009, již pozbylo účinnosti, a tedy se v tomto rozsahu společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., již neukládá žádná povinnost, a proto odvolání není přípustné, resp. je již bezpředmětné.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že od roku 2005 se stále opakuje situace, že stěžovatelka jako akciová společnost svolá valnou hromadu, načež společnost PRAGUE ASSOCIATES (CYPRUS) LIMITED, se sídlem Kyperská republika, se o tom dozví a podá návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se stěžovatelce zakáže valnou hromadu konat. Stěžovatelka se odvolá, ovšem než dojde k rozhodnutí odvolacího soudu, termín pro konání svolané valné hromady uplyne. V souhrnu se jedná o dobu, trvající aktuálně již téměř čtyři roky. Stěžovatelka zdůrazňuje, že se v souvislosti s vydáváním předběžných opatření zamezujících svolávání jejích valných hromad nemůže nijak účinně bránit, neboť vrchní soud prvostupňová rozhodnutí buď potvrzuje, nebo o odvolání rozhoduje až v době, kdy je jeho rozhodnutí již bezpředmětné, a z tohoto důvodu je odmítá. Nejvyšší soud a Ústavní soud potom odmítají její podání jako nepřípustná. Řízení o předběžném opatření se tak stává fakticky řízením jednoinstančním.
III.
Ústavní soud především konstatuje, že rozsah jeho kompetencí je striktně stanoven v článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále rozveden zákonem o Ústavním soudu, z nichž vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (byť s jistou rezervovaností, viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 119/98) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze a lze tedy tato rozhodnutí podrobit přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti (neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na proces ve svém celku). Ústavní soud tedy pouze zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Listiny); srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 16, str. 17. Dle přesvědčení Ústavního soudu uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí obecných soudů vyhovují.
Ústavní soud v dřívějších rozhodnutích (např. sp. zn. II. ÚS 221/98, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupné na http://nalus.usoud.cz) dal nicméně zřetelně najevo, že "smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy)". Současně platí, že "ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany". Ústavní soud opětovně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření jde o opatření s omezenou dobou trvání a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu.
Ústavní soud pak dále poukazuje na své předchozí rozhodnutí v právní věci stěžovatelky, ve kterém byla řešena obdobná situace (usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2009 sp. zn. II. ÚS 136/08). V uvedeném usnesení Ústavní soud poukázal na potenciální problematičnost posuzované právní věci a jako obiter dictum uvedl, že pokud by docházelo ze strany Městského soudu v Praze i nadále předběžnými opatřeními k bezvýjimečnému zákazu veškerých valných hromad stěžovatelky, tedy i těch valných hromad, jež mají za cíl dostát kogentním ustanovením obchodního zákoníku (např. ust. §184 odst. 3 ve spojitosti s §187 odst. 1 písm. f) a §192 odst. 1), mohla by nastat situace, za níž by mohly být zájmy vedlejšího účastníka neproporcionálně chráněny na úkor zájmů stěžovatelky, a takové soudní rozhodnutí by tak hypoteticky mohlo porušit některé její ústavně chráněné právo.
Od uvedených závěrů nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, jež je rozhodována nedlouho po rozhodnutí ve věci sp. zn. II. ÚS 136/08. Tím naléhavěji však Ústavní soud znovu připomíná, že řešením vzniklé problematické situace může být pouze vydání rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí o žalobě na vydání akcií emitovaných stěžovatelkou vedlejšímu účastníkovi. Pokud by při rozhodování ve věci samé docházelo k neodůvodněným průtahům, mohou se účastníci domáhat jejich odstranění, resp. jiné nápravy, např. postupem podle §164 nebo §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2009
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu