ECLI:CZ:US:2009:4.US.1525.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1525/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele MILNEA státní podnik v likvidaci, se sídlem Blanická 383/1, Olomouc, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 493/2008-137 ze dne 31. 3. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní rozvedených a s tvrzením porušení svých ústavně zaručených práv, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a domáhá se jeho zrušení.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadeného usnesení, bylo napadeným rozhodnutím podle §104 odst. 2 ve spojení s §211 o. s. ř. zastaveno odvolací řízení, zahájené z podnětu stěžovatele, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 Cm 47/2006-104 ze dne 3. 10. 2008, přitom z obsahu stížnosti není patrno, že by stěžovatel proti ústavní stížností napadenému usnesení odvolacího soudu podal žalobu pro zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., podle něhož žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Za uvedeného stavu věci, kdy stěžovatel ve své stížnosti polemizuje se závěry usnesení odvolacího soudu vedoucími k zastavení odvolacího řízení, je třeba učinit závěr, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jeho ústavní stížnost byla proto z uvedeného důvodu jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta. S ohledem na odmítnutí stížnosti nebylo možno vyhovět ani návrhu na odložení vykonatelnosti v ní označených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2009
Pavel Holländer
soudce zpravodaj