ECLI:CZ:US:2009:4.US.1655.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1655/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. F., zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem, AK se sídlem v Šumperku, nám. Míru 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 17. 4. 2009 čj. 2 To 113/2009-67 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 1. 2009 čj. 1 T 356/2008-50 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 25. 6. 2009 se P. F. (dále též "stěžovatel", případně "obviněný") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 356/2008 (dále jen "nalézací soud").
Stěžovatel navrhl ústavní stížnost projednat mimo pořadí jako věc naléhavou ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 14. 1. 2008 nalézací soud obviněného uznal pro skutky v rozsudku popsané vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Obviněnému dále uložil povinnost zaplatit poškozenému P. Š. 180.000 Kč.
Proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 14. 1. 2008 podal stěžovatel odvolání, ve kterém mj. tvrdil, že neměl v úmyslu připravit poškozeného o peníze a v žádném případě nepojal podvodný úmysl před převzetím finanční částky; k důkazu navrhl výslech svědků P., H., F. a H. Namítl dále vadnou aplikaci občanskoprávních předpisů při hodnocení vztahu k poškozenému; k posouzení své příčetnosti při sjednávání zakázky a nakládání s finanční zálohou předložil znalecký posudek. Navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování a dospěje-li k závěru o jeho nepříčetnosti a neexistenci podvodného úmyslu, aby napadený rozsudek zrušil a obžaloby jej zprostil.
Dne 17. 4. 2009 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud"), odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 14. 1. 2008 zamítl.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť mu byla "odepřena možnost vyvracet závěry nalézacího soudu", zejména pokud jde o neexistenci podvodného úmyslu před převzetím finanční částky. Odvolací soud však odmítl provést důkazy svědčící v jeho prospěch, aniž by svůj postup náležitě odůvodnil, čímž mu odňal možnost náležitě se bránit a prokazovat svoji nevinu.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je především tvrzení, že odvolací soud porušil základní právo na spravedlivý proces neprovedením stěžovatelem navrhovaných důkazů.
Ústavní soud připomíná, že pojetí spravedlivého procesu zahrnuje mimo jiné právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Obecné soudy však disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět sporu, v jehož rámci jsou předloženy.
V projednávaném případě námitky stěžovatele směřovaly do řízení před odvolacím soudem, který - dle jeho tvrzení - neprovedl navrhované důkazy výslechem svědků a znaleckým posudkem a svůj postup náležitě nezdůvodnil. Ústavní soud se s touto argumentací nemohl ztotožnit. Ze zevrubného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 17. 4. 2009 je dostatečně zřejmé, proč nepovažoval za potřebné provést další stěžovatelem v odvolání navrhované důkazy. Odvolací soud se také dostatečně vyrovnal s právní povahou vztahu mezi obviněným a poškozeným i důkazní hodnotou stěžovatelem předloženého znaleckého posudku.
Ústavní soud je tudíž toho názoru, že napadená rozhodnutí nezakládají pochybnosti o spravedlivosti řízení před nalézacím a odvolacím soudem při dokazování. Odvolací soud, dovodiv, že tyto důkazy nebyly pro předmět sporu relevantní, náležitě vysvětlil důvody, které jej vedly k závěru o nadbytečnosti dalšího dokazování. Tvrzení stěžovatele o porušení zásad spravedlivého procesu vadným dokazováním před odvolacím soudem je proto zjevně neopodstatněné.
Závěrem Ústavní soud uvádí, že dle jeho přesvědčení obecné soudy postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a že řízení vedoucí k pravomocnému odsouzení stěžovatele lze označit za řízení spravedlivé ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny. Podstatou práva na spravedlivý proces, resp. základním principem spravedlivého řízení, je z hlediska ústavních procesních práv mj. i princip, dle něhož je soud povinen poskytnout stěžovateli veškeré možnosti k uplatnění jemu zaručených práv. Ústavní soud je po celkovém posouzení trestního řízení toho názoru, že stěžovateli možnost hájit svá práva zákonem odpovídajícím způsobem poskytnuta byla a z ústavní stížnosti ani z napadených rozhodnutí nelze dovodit nic, co by prokazovalo opak.
Jelikož Ústavní soud rozhodl o předmětné ústavní stížnosti v nejkratším možném termínu, pozbylo tím posouzení návrhu stěžovatele na projednání věci jako naléhavé mimo pořadí dle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozumného smyslu.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
Brně dne 6. srpna 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu