ECLI:CZ:US:2009:4.US.2018.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2018/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele F. J., právně zastoupeného advokátkou JUDr. Danielou Strakovou, Jedlová 372, Zruč-Senec, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 4. 2008 sp. zn. 6 C 136/2007 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2008 sp. zn. 18 Co 258/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 8. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že po odstranění vad obsahuje ústavní stížnost veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadenými usneseními obecných soudů byl odmítnut opakovaný návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření. Stěžovatel podal dne 7. 4. 2008 k Okresnímu soudu v Klatovech návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud zakázal žalovanému převést nebo jinak zatížit v návrhu specifikované nemovitosti. Současně s tímto návrhem požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že je pouze uživatelem starobního důchodu ve výši 5.029,- Kč měsíčně a peníze, které obdržel za prodané pozemky, již spotřeboval. K návrhu doložil potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, na základě kterého obecné soudy rozhodovaly a osvobození nepřiznaly. Stěžovatel je toho názoru, že soudy nepostupovaly v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť nevzaly v potaz sociální postavení stěžovatele a jeho aktuální životní situaci, kdy je na pokraji chudoby a není tedy schopen složit zákonnou jistinu 50.000,- Kč.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.
Předně je třeba podotknout, že obdobným návrhem téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již dvakrát zabýval, srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2300/07 a I. ÚS 508/08 a na v těchto usneseních obsažených závěrech nemá čeho měnit.
Obecné soudy se sociální a majetkovou situací stěžovatele opakovaně zabývaly a dospěly k závěru, že stěžovatel v minulosti obdržel peněžní prostředky z prodeje nemovitostí ve výši téměř 300.000,- Kč a z toho důvodu jej nepovažují za nemajetného. Stěžovateli se přitom nepodařilo doložit, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Dle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy návrhem stěžovatele řádně zabývaly a učinily závěr, s nímž se stěžovatel sice neztotožňuje, nicméně, který soudy řádně a logicky odůvodnily. Z odůvodnění napadených usnesení je zřejmé, z jakých skutkových okolností obecné soudy vyšly, jak tyto okolnosti hodnotily a k jakým závěrům posléze dospěly.
V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních předpisech.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu