ECLI:CZ:US:2009:4.US.2663.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2663/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavních stížností J. A. H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, AK se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2009 čj. 21 Cdo 3652/2008-136 a čj. 21 Cdo 3595/2008-321 takto:
I. Věci sp. zn. IV. ÚS 2663/09 a sp. zn. IV. ÚS 2677/09 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2663/09.
II. Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhy předanými k poštovní přepravě dne 12. 10. 2009, resp. 14. 10. 2009, se J. A. H. (dále jen "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízeních o určení ležící pozůstalosti.
Spolu se shora uvedenými návrhy stěžovatel podal k Ústavnímu soudu prostřednictvím téhož právního zástupce další návrhy vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2665/09, I. ÚS 2664/09, II. ÚS 2662/09 a III. ÚS 2661/09, IV. ÚS 2678/09 a IV. ÚS 2676/09, směřující rovněž proti rozhodnutím Nejvyššího soudu a obsahující prakticky totožnou argumentaci.
Napadenými rozhodnutími Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") odmítl dovolání žalobce (výroky I.) proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") ze dne 7. 4. 2008 čj. 10 Co 282/2007-113, resp. ze dne 14. 4. 2008, čj. 10 Co 549/2007-294 a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výroky II.). Dovolací soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí odvolacího soudu neměla po právní stránce zásadní význam, neboť byla z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů.
Stěžovatel v ústavních stížnostech namítl, že dovolací soud svými rozhodnutími porušil čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 14 ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dovolacímu soudu stěžovatel vytkl, že s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 Pl. ÚS-st. 21/05 přisoudil restitučním předpisům povahu vyvlastňovacích norem, aniž byly splněny podmínky, za nichž je vyvlastnění přípustné. Právní názor dovolacího soudu, dle něhož existence restitučních předpisů vylučovala možnost domáhat se ochrany vlastnického práva k majetku převzatého státem před 1. 1. 1990 cestou občanskoprávních předpisů, považoval za rozporný s dříve ustálenou judikaturou, neboť v mezidobí nedošlo k žádné změně restitučních či občanskoprávních předpisů, která by takovou změnu právního názoru odůvodňovala. Konečně měl stěžovatel za to, že jej dovolací soud zbavil práva na zákonného soudce, když Evropskému soudnímu dvoru nepředložil stěžovatelem navržené předběžné otázky. Stěžovatel své námitky dále podrobně rozvedl.
Ústavní soud konstatuje, že obě projednávané ústavní stížnosti obsahují obdobnou argumentaci jako (mj.) ústavní stížnost stěžovatele vedená pod sp. zn IV. ÚS 682/09 projednaná a rozhodnutá čtvrtým senátem Ústavního soudu dne 17. 9. 2009. Jelikož Ústavní soud ani v projednávaném případě nespatřuje jakýkoliv důvod se od právního názoru vysloveného v citovaném usnesení odchýlit, odkazuje pro stručnost v plném rozsahu na jeho odůvodnění, jakož i na odůvodnění dalších usnesení, týkajících se obdobných ústavních stížností stěžovatele, mj. usnesení ze dne 8. 9. 2009 I. ÚS 1956/09 a ze dne 20. 10. 2009 I. ÚS 2664/09. Citovaná rozhodnutí jsou účastníkům řízení známa; jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz.
Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovy návrhy podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako zjevně neopodstatněné odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
K společnému projednání a rozhodnutí obou stížností přistoupil Ústavní soud podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením §112 odst. 1 o. s. ř. z důvodů hospodárnosti a efektivity řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu