ECLI:CZ:US:2009:4.US.2780.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2780/08
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 5. května 2009 sp. zn. IV. ÚS 2780/08 ve věci ústavní stížnosti J. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2008 č. j. 6 Co 1368/2008-53, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 17 350 Kč a náhradu nákladů řízení, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a Beck International, spol. s r. o., se sídlem Blatecká 3344, 276 01 Mělník, jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
Výrok II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2008 č. j. 6 Co 1368/2008-53 se ruší, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Odůvodnění:
I.
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu s tvrzením o porušení základního práva na spravedlivý proces, jež je mu zaručeno ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným výrokem změnil Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen "krajský soud" či "odvolací soud") rozsudek Okresního soudu v Prachaticích (dále též jen "okresní soud" či "soud prvního stupně") ze dne 23. 4. 2008 č. j. 6 C 12/2008-27 tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku jednak částku 17 350 Kč a jednak náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; stěžovatele zavázal i k náhradě nákladů řízení odvolacího.
3. Stěžovatel spatřuje porušení svého ústavně garantovaného práva v tom, že krajský soud rozhodl o jiném žalobním návrhu, než jaký byl předmětem řízení. Vedlejší účastník se totiž žalobou domáhal, aby stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit kupní cenu oproti tomu, že mu vedlejší účastník dodá předmět koupě. Krajský soud však rozhodl pouze o povinnosti stěžovatele uhradit kupní cenu do 3 dnů od právní moci rozsudku a vázanost na protiplnění vedlejšího účastníka ve výroku rozsudku nezmínil.
4. Takový postup krajského soudu je dle stěžovatele nejen procesní vadou, nýbrž je i v příkrém rozporu s hmotným právem, neboť nerespektuje synallagmatickou povahu závazkového právního vztahu.
5. Stěžovatel zároveň brojí proti části napadeného výroku, kterou mu je uloženo nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení. Upozorňuje na fakt, že podání žaloby nikterak nezapříčinil a tím, kdo je v prodlení s plněním, je naopak vedlejší účastník, který zboží stále nedodal.
II.
6. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 15. 12. 2008 podepsaném předsedkyní senátu 6 Co odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku; podle jeho názoru nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces, a proto navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
7. Vedlejší účastník - ač byl řádně vyzván - svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužil.
8. Stěžovatel ve své replice ze dne 26. 1. 2009 toliko uvedl, že vyjádření krajského soudu se vůbec nezaobírá podstatou ústavní stížnosti - tedy vztahem výroku rozsudku a žalobního petitu.
III.
9. Všichni účastníci vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání, a protože ani Ústavní soud neočekával od tohoto jednání další objasnění věci, upustil od něj dle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
IV.
10. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 6 C 12/2008, z něhož zjistil následující.
11. Vedlejší účastník (v řízení před obecným soudem žalobce) se žalobou domáhal zaplacení částky 17 350 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 490 Kč oproti tomu, že by sám byl povinen vydat stěžovateli dvě vakuové matrace. V této žalobě vedlejší účastník tvrdil, že uzavřel se stěžovatelem kupní smlouvu, jejímž předmětem byly dvě vakuové matrace. Kupní cena byla stanovena na 17 450 Kč. Dle vedlejšího účastníka mu stěžovatel při podpisu smlouvy uhradil částku 100 Kč a předmět koupě převzal; zároveň se prý zavázal uhradit zbývající část kupní ceny do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Stěžovatel však tuto svou povinnost nesplnil. Smluvní pokuta, jejíhož uhrazení se vedlejší účastník rovněž domáhal, byla sjednána pro případ, že by stěžovatel nesplnil povinnost převzít předmět koupě.
12. Okresní soud v Prachaticích vydal ve věci platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť proti němu stěžovatel podal odpor. V řízení před soudem prvního stupně namítal stěžovatel neurčitost kupní smlouvy; údaje o kupní ceně i předmětu koupě byly totiž ve formuláři škrtány a přepisovány. Pochybnosti vyslovil stěžovatel i stran oprávnění obchodního zástupce uzavírat smlouvy jménem vedlejšího účastníka. Dále poukázal na fakt, že vedlejší účastník převzetí předmětu koupě neprokázal - v kupní smlouvě ostatně byly zaškrtnuty hned dvě varianty dodání zboží, a to transport do místa bydliště kupujícího a dodání při podpisu. V oddílu týkajícím se placení kupní ceny pak bylo uvedeno, že její zbývající část (tj. 17 350 Kč) bude uhrazena při dodání zboží.
13. Okresní soud v Prachaticích svým rozsudkem ze dne 23. 4. 2008 č. j. 6 C 12/2008-27 žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že předmět koupě nebyl stěžovateli dodán (to vyplynulo i z vyjádření vedlejšího účastníka, který údajně dodatečně zjistil, že zboží nedodal).
14. Okresní soud sice dospěl k závěru, že kupní smlouva je platná, avšak přihlédl k faktu, že vedlejší účastník nesplnil svou základní povinnost - totiž dodat předmět koupě. Ze znění smlouvy však podle soudu jasně vyplývalo, že - aby byla kupní cena splatná - muselo by nejprve dojít k dodání zboží. Jelikož zboží dodáno nebylo, neměl dle názoru okresního soudu stěžovatel povinnost žalovanou částku uhradit.
15. Důvodným neshledal okresní soud ani požadavek na zaplacení smluvní pokuty, neboť vedlejší účastník neprokázal, že by stěžovatel nesplnil svou povinnost, jež byla smluvní pokutou zajištěna - tj. povinnost převzít předmět koupě.
16. Vedlejší účastník podal proti tomuto rozsudku odvolání, jemuž - jak již bylo uvedeno - odvolací soud napadeným rozsudkem částečně vyhověl; ve výroku II. vyslovil, že: "Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku", a uložil stěžovateli povinnost k náhradě nákladů řízení. Shodl se s nalézacím soudem, pokud jde o platnost smlouvy. V odůvodnění dále vyjádřil, že žalobní petit zcela odpovídá synallagmatické povaze právního vztahu vzniklého na základě kupní smlouvy. Jelikož se vedlejší účastník domáhal zaplacení kupní ceny oproti vydání předmětu koupě, nelze učinit závěr o předčasnosti žaloby, a je naopak nutné žalobě vyhovět. Ve zbylém rozsahu byl rozsudek okresního soudu potvrzen.
V.
17. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a zároveň jde o návrh přípustný. Ústavní soud dále přezkoumal napadený výrok rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
18. Ústavní soud podotýká, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a nikoliv přezkum činnosti obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody stěžovatelů chráněná ústavním pořádkem. Ústavní soud tedy netvoří jakousi třetí instanci v systému obecného soudnictví. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy proto zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí [např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17)] až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus).
19. V projednávané věci bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud rozhodl jinak, než jak by vyplývalo ze žalobního petitu, čímž výrazně zhoršil právní postavení stěžovatele.
20. Ústavní soud v tomto kontextu poukazuje na zřejmý rozpor mezi odůvodněním a výrokem napadeného rozsudku. Klíčovým argumentem odůvodnění napadeného výroku rozhodnutí bylo, že žalobu nelze považovat za předčasnou, neboť její petit reflektuje synallagmatickou povahu závazku - vzájemnou vázanost dodání zboží a zaplacení kupní ceny. Ačkoliv z kupní smlouvy vyplývá, že stěžovatel je povinen zaplatit zbytek kupní ceny až po dodání zboží, bylo dle odůvodnění napadeného výroku namístě vyhovět žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení kupní ceny oproti vydání předmětu koupě (tj. splnění obou povinností na sebe navázal). Z odůvodnění napadeného výroku rozsudku jasně vyplývá, že krajský soud žalobě částečně vyhověl právě z uvedeného důvodu. Přitom zdůraznil, že "v rozsudku je vyjádřena vzájemná vázanost plnění účastníků.".
21. Toto tvrzení odvolacího soudu se ale zjevně nezakládá na pravdě, neboť relevantní část výroku II. rozsudku ("Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku") jednak neodpovídá petitu žaloby a jednak neobsahuje jakoukoliv zmínku o povinnosti vedlejšího účastníka dodat stěžovateli předmět koupě. Takovouto formulací výroku odvolací soud zcela popřel odůvodnění svého rozhodnutí (a obráceně řečeno: formulací odůvodnění popřel rozsudečný výrok).
22. Krajský soud tak napadeným rozsudkem rozhodl nad rámec petitu zformulovaného vedlejším účastníkem. Formálně sice rozhodl toliko o polovině petitu, avšak materiálně vedlejšímu účastníkovi přisoudil více, než čeho se domáhal (respektive jej "osvobodil" od plnění povinnosti nerozlučně spjaté s povinností uvedenou v napadeném výroku). Takovýmto postupem porušil odvolací soud jednu ze základních zásad civilního procesu - zásadu dispoziční (iudex ne eat ultra petita partium), jež je zakotvena mj. v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř.
23. Nelze přehlédnout, že tímto flagrantním pochybením odvolací soud výrazně zhoršil právní postavení stěžovatele. Ačkoliv se žalobce domáhal zaplacení kupní ceny oproti dodání předmětu koupě (tj. splnění své povinnosti), rozhodl odvolací soud pouze izolovaně o povinnosti stěžovatele. Stěžovateli tak byla uložena povinnost zaplatit kupní cenu, aniž by mu předtím byl dodán předmět koupě, což odporuje jak kupní smlouvě, tak petitu žaloby. Uvedené pochybení má i neopominutelný ústavněprávní rozměr.
24. Jak již Ústavní soud v minulosti zdůraznil, nemůže soud v občanském soudním řízení (až na stanovené výjimky) žalobci přiznat více, než požadoval v žalobním petitu, a žalovanému nemůže uložit jinou než žalobcem navrhovanou povinnost. Opačný postup by byl v rozporu s ústavními principy [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 286/95 ze dne 6. 6. 1996 (N 44/5 SbNU 371)]. Porušení této zásady lze v rovině ústavněprávní nahlížet jako porušení práva na spravedlivý proces [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 218/95 ze dne 11. 12. 1997 (N 160/9 SbNU 381)] a rovněž práva na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny; žalovaný totiž činí procesní úkony v řízení, jehož předmět je zásadně vymezen právě petitem žaloby. Nepřípustnou modifikací předmětu řízení soud - obdobně jako u tzv. překvapivých rozhodnutí - upřel žalovanému, který se do té doby zaobíral předmětem řízení vymezeným žalobcem, možnost uplatnění relevantních námitek.
25. S ohledem na závažnost a důsledky porušení dispoziční zásady krajským soudem je Ústavní soud nucen konstatovat porušení práva na spravedlivý proces i práva na rovnost účastníků řízení i v projednávané věci.
26. Napadený výrok je zároveň projevem libovůle, neboť jeho znění není v odůvodnění nikterak argumentačně podepřeno. Možnost, že jde o "pouhé" přehlédnutí soudu je nepravděpodobná, neboť krajský soud se ani ve vyjádření k ústavní stížnosti nepokusil osvětlit důvody svého postupu a místo polemiky s ústavní stížností pouze odkázal na odůvodnění rozsudku.
27. Lze tedy uzavřít, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl napadeným výrokem v rozporu s petitem žaloby i v příkrém rozporu s odůvodněním rozhodnutí, a zhoršil tak právní postavení stěžovatele. Tímto postupem porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků řízení.
28. Z uvedených důvodů Ústavní soud napadený výrok II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.