infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.12.2009, sp. zn. IV. ÚS 3017/09 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:4.US.3017.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:4.US.3017.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3017/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. Zdeňka Zajíčka, správce konkursní podstaty úpadce Ing. J. Č., právně zastoupeného JUDr. Evou Zajíčkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Český Krumlov, Tovární 66, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. září 2009, sp. zn. 11 K 25/97, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž brojil proti shora citovanému rozhodnutí, neboť má za to, že jím byl zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces, zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s právy zaručenými v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť došlo k porušení pravidel při hlasování na schůzi věřitelů, upravených v §10 odst. 2 a 3 zákona o konkursu a vyrovnání. S ohledem na to, že se jedná o zásadní otázky od nichž závisí celé konkursní řízení, požádal o předností vyřízení svého návrhu. Stěžovatel sám uvedl, že ve věci podal odvolání. Ústavní soud se proto obrátil na Krajský soud v Českých Budějovicích a Vrchní soud v Praze s dotazem na stav řízení o zmíněném odvolání. Dle sdělení vrchního soudu, u něhož je v současné době většina spisu, probíhají řízení o předchozích odvoláních účastníků řízení (vedena pod sp. zn. 1 Ko 97,98 a 99/2009), odvolání stěžovatele proti shora napadenému usnesení však ještě Vrchnímu soudu v Praze postoupeno nebylo. Dle sdělení Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo odvolání stěžovatele skutečně soudu doručeno dne 27. října 2009 a v nejbližší době bude postoupeno Vrchnímu soudu v Praze společně s dalšími, vrchním soudem vyžádanými, částmi spisu sp. zn. 11 K 25/97. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Jak výše uvedeno, navrhovatel podal odvolání tedy řádný opravný prostředek. Jestliže pak podal souběžně i ústavní stížnost, konstatuje Ústavní soud, že před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Proto není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizací zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není však ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do rozhodnutí odvolacího soudu. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. prosince 2009 Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:4.US.3017.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3017/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 12. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 11. 2009
Datum zpřístupnění 21. 12. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO - správce konkurzní podstaty, úpadce Ing. Jiří Čermák
Dotčený orgán SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §201
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík odvolání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3017-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 64275
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-03