ECLI:CZ:US:2009:4.US.3064.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3064/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno - venkov, Brno, Příkop 6, zastoupeného JUDr. Petrem Matějkou, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Brno, Lidická 23b, směřující proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 8. října 2008, č.j. 7 Nc 3080/2008-81, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na rovnost zaručené v čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo činit co zákon nezakazuje dle čl. 2 Listiny, právo aby povinnosti byly ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích dle čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny, právo nebýt podroben nuceným pracím a službám dle čl. 9 odst. 1 Listiny, právo na vlastnictví dle čl. 11 odst. 2 Listiny, právo na svobodnou volbu povolání dle čl. 26 odst. 1 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny.
Stěžovatel, jakožto soudní exekutor, vydal dne 4. června 2008, pod č.j. 037 Ex 902/08-67, příkaz k úhradě nákladů exekuce povinným v celkové výši 375.516,- Kč. Shora napadeným usnesením byl, k námitkám povinného, příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušen.
Stěžovatel uvedl, že byl usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 22. ledna 2008, č.j. 7 Nc 3080/2008-19, pověřen provedením exekuce. Poté, co byla na účet oprávněného připsána dlužná částka, vydal stěžovatel příkaz k úhradě nákladů exekuce. Náklady exekuce přitom byly stanoveny dle ustanovení §5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška"), podle kterého je základem pro určení odměny exekutora hodnota zaplaceného plnění, vymoženého exekutorem.
V námitce vedoucí k vydání napadeného usnesení okresního soudu povinný uvedl, že náklady exekučního řízení neodpovídaly činnosti exekutora, který neučinil k vymožení pohledávky nic. S tím stěžovatel nesouhlasí a odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 383/03, kde bylo judikováno, že dobrovolné uhrazení pohledávky povinnou až po podání návrhu na nařízení exekuce je důvodem k přiznání odměny exekutorovi.
Okresní soud v napadeném rozhodnutí však uvedený judikát nerespektoval a rozhodnutí o nákladech exekuce zrušil, a to i s odkazem na dosud neprojednané odvolání povinného do usnesení o nařízení exekuce.
Takový postup však stěžovatel považoval ze vadný a, s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, se domáhal zrušení usnesení okresního soudu.
Ústavní soud si k věci vyžádal spis Okresního soudu v Benešově sp. zn. 7 Nc 3080/2008. Po seznámení se s jeho obsahem, napadeným rozhodnutím a s ústavní stížností, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z těchto důvodů.
Ze spisu Okresního soudu v Benešově se podává, že rozhodnutí o nařízení exekuce ze dne 22. ledna 2008, č.j. 7 Nc 3080/2008-19, napadl povinný odvoláním. Ještě před rozhodnutím odvolacího soudu vydal, právě z podnětu Krajského soudu v Praze, Okresní soud v Benešově opravné usnesení (ze dne 8. října 2008, č.j. 7 Nc 3080/2008-79). Teprve po vydání tohoto opravného usnesení rozhodoval krajský soud o odvolání.
Nejdříve krajský soud rozhodl o odvolání oprávněného do opravného usnesení, usnesením ze dne 22. ledna 2009, č.j. 20 Co 571/2008-92, v němž potvrdil usnesení okresního soudu ze dne 8. října 2008. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl okolnosti za jejichž splnění bude moci povinný navrhnout zastavení exekuce v celém rozsahu. A dále, s ohledem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1038/08 a Pl. ÚS. 8/06, posoudil, že se jedná o věc kdy došlo k uhrazení pohledávky mimo exekuční řízení, a proto určil i související náhradu nákladů exekučního řízení (dle §11 odst. 4 a §13 vyhlášky v celkové výši 7.735,- Kč).
Následně Krajský soud v Praze rozhodl o výše popsaném odvolání povinného, proti usnesení ze dne 22. ledna 2008, č.j. 7 Nc 3080/2008-19, ve znění (výroku I) opravného usnesení ze dne 8. října 2008, č.j. 7 Nc 3080/2008-79, usnesením ze dne 22. ledna 2009, č.j. 20 Co 9/2009-97.
S ohledem na skutečnost, že obě usnesení odvolacího soudu nabyla právní moci teprve dne 16. února 2009, je třeba jednání soudního exekutora, včetně jím vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 4. června 2008, chápat jako úkony činěné v době, kdy, s ohledem na podané odvolání, nebylo zřejmé, jakou výši odměny si bude exekutor moci vyúčtovat, neboť dosud nebylo pravomocně stanoveno, jaká částka má být předmětem exekuce. A právě tato okolnost byla jedním z důvodů pro vydání napadeného rozhodnutí.
Pokud tedy Okresní soud v Benešově dospěl k závěru, že není možné rozhodnout o nákladech exekuce, která nebyla dosud pravomocně zahájena, a jediná jistota spočívala v určení exekutora, považuje Ústavní soud takový postup za správný. V popsaném případě tedy Ústavní soud neshledal tvrzený zásah do naříkaných práv stěžovatele.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu