ECLI:CZ:US:2009:4.US.356.09.1
sp. zn. IV. ÚS 356/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. dubna 2009 ve věci navrhovatelů 1) V. P. a 2) A. P., o návrhu ze dne 13. února 2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. února 2009 obdržel Ústavní soud podání, jímž navrhovatelé napadali usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2008 č. j. 21 Cdo 1090/2007-30.
Ústavní soud vyzval navrhovatele k odstranění vad podání, k čemuž poskytl příslušné poučení (ve smyslu §30 odst. 1, §72 odst. 1, 3, 5, 6 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a to i stran důsledků neodstranění vad ve lhůtě jim určené [§43 odst. 1 písm. a) cit. zákona], kterou takto stanovil do 15 dnů od doručení této výzvy. Dle doručenek ji převzali (každý) dne 6. března 2009.
Následně přípisem ze dne 19. března 2009 navrhovatelé vznesli své výhrady ohledně jimi kritizovaného řízení, jakož i stran podání vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. II. ÚS 2075/08 a I. ÚS 8/09. Současně vyjádřili své přesvědčení, že lhůta nad shora uvedený časový rámec jim nebyla soudcem zpravodajem stanovena "z podjatosti ke spisům" označeným.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené [§43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Pokud se týče výzvy k odstranění vad návrhu, v této z pohledu určení délky lhůty soudce zpravodaj stanovil navrhovatelům obvyklou lhůtu, jaká je v obdobných situacích určována. V samotném návrhu totiž žádné důvody pro určení lhůty delší obsaženy nebyly. Reakce navrhovatelů, jak již uvedeno, obsahovala návrh na vyloučení soudce zpravodaje z projednání a rozhodování věci. Vytýkané vady návrhu ovšem odstraněny nebyly, pročež se návrh (ani tímto podáním) nestal způsobilým k projednání. Argumentace postupem Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 2075/08 a I. ÚS 8/09 je pro jeho posouzení zcela irelevantní.
Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Z toho důvodu pro marné uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve shodě se zákonným příkazem rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2009
Pavel Holländer
soudce zpravodaj