ECLI:CZ:US:2009:4.US.583.09.1
sp. zn. IV. ÚS 583/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti E. H., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, čj. 26 Cdo 1571/2008-280 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. 3. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen stručný návrh stěžovatelky (předaný k poštovní přepravě dne 11. 3. 2009), v němž navrhla zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatelka nedoložila zastoupení advokátem [srov. ustanovení §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelka sice uvedla, že je právně zastoupena Jiřím Ondrouškem, advokátem, AK se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 23, avšak z návrhu samotného je patrno, že ústavní stížnost formulovala sama. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatelka byla opakovaně a dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Tyto požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovatelce známy již od počátku roku 2007, neboť v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 6/07, III. ÚS 5/07, II. ÚS 1920/07 a I. ÚS 20/08 opakovaně Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval. Za zmíněnou dobu byla tedy stěžovatelka mnohokrát informována o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby stěžovatel byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.
Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na zmíněné poznatky z dřívějších návrhů stěžovatelky již není třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo stěžovatelce formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jejích dalších ústavních stížností.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Nad již uvedené je zřejmo, že bylo-li naříkané usnesení Nejvyššího soudu vydáno - jak stěžovatelka sama tvrdí - dne 12. 2. 2009, nic nebrání stěžovatelce, aby formálně bezvadnou ústavní stížnost včas podala.
V projednávané věci tak soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. března 2009
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj