ECLI:CZ:US:2009:4.US.644.09.1
sp. zn. IV. ÚS 644/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. K.H., advokáta, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem, se sídlem Praha 4, Jeremenkova 88, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 142/2008 ze dne 16. prosince 2008 a proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 58/2006 ze dne 3. října 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a z čl. 2 odst. 1 a z čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 4 T 58/2006 ze dne 3. října 2008 stanovil stěžovateli podle ust. §151 odst. 2 trestního řádu odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného obhájce v celkové částce 6.720.351,- Kč. Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 8 To 142/2008 ze dne 16. prosince 2008 napadené usnesení z podnětu stěžovatele zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovateli se podle ust. §151 odst. 2 trestního řádu stanoví odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 6.740.237,- Kč (výrok I.) a stížnost odsouzeného L. Ž. staršího podle ust. §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl (výrok II.).
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat v záhlaví citovaná rozhodnutí, jejich odůvodnění a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh v části podaný někým zjevně neoprávněným a v části zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je podána stěžovatelem a nikoliv odsouzeným L. Ž. starším. V části, směřující proti výroku II. v záhlaví citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, se proto jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Ve zbývající části ústavní stížnosti brojí stěžovatel stručně shrnuto proti tomu, že mu byla přiznána za jím poskytnuté právní služby jiná (nižší) odměna než požadoval.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že coby soudní orgán ochrany ústavnosti není jednou z instancí soustavy obecných soudů. Proto není v jeho pravomoci rušit taková rozhodnutí obecných soudů, v nichž došlo k pochybení při interpretaci a aplikaci podústavního práva, pokud takové pochybení zároveň nepředstavuje porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodly obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Dílčí pochybení Krajského soudu v Praze zjištěné Vrchním soudem v Praze bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze napraveno. Důvody, pro které obecné soudy rozhodly jak rozhodly, v odůvodnění svých rozhodnutí přehledně, logicky a podrobně vysvětlují, přičemž Ústavním soudem nebyla shledána svévolnost jejich postupu ani extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1560/07 považuje Ústavní soud za naprosto nepřípadný, když jím bylo rozhodováno o případu přechodu vlastnictví věci na stát v době totalitního režimu a závěry tam uvedené na projednávaný případ nepřiléhají. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěno nebylo.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. c) a podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu